Text 74
yāṅhāra darśane mukhe āise kṛṣṇa-nāma
tāṅhāre jāniha tumi ‘vaiṣṇava-pradhāna’
yāṅhāra darśane – pohledem na nĕhož; mukhe – v ústech; āise – automaticky se probudí; kṛṣṇa-nāma – svaté jméno Kṛṣṇy; tāṅhāre – jeho; jāniha – musíte znát; tumi – vy; vaiṣṇava-pradhāna – prvotřídní vaiṣṇava.
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Prvotřídní vaiṣṇava je ten, kdo pouhou svou přítomností inspiruje druhé ke zpívání svatého jména Kṛṣṇy.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že pokud si človĕk při pohledu na nĕjakého vaiṣṇavu okamžitĕ vzpomene na svaté jméno Kṛṣṇy, mĕl by být takový vaiṣṇava považován za mahā-bhāgavatu, prvotřídního oddaného. Takový vaiṣṇava si je vždy vĕdom své povinnosti ve vĕdomí Kṛṣṇy a je osvícený seberealizací. Neustále cítí lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, a tato láska je prostá jakýchkoliv přímĕsí. Díky ní je neustále otevřený transcendentální realizaci. Protože ví, že vĕdomí Kṛṣṇy je základem poznání a jednání, vidí vše ve spojení s Kṛṣṇou. Taková osoba dokáže zpívat svaté jméno Kṛṣṇy dokonale. Tento mahā-bhāgavata vaiṣṇava svým transcendentálním zrakem vidí, kdo spí očarován māyou, a snaží se probouzet spící podmínĕné bytosti šířením poznání o vĕdomí Kṛṣṇy. Otvírá oči, které jsou zavřené zapomenutím na Kṛṣṇu, čímž je živá bytost osvobozena od otupĕlosti hmotné energie a plnĕ zapojena do služby Pánu. Vaiṣṇava na úrovni madhyama-adhikārī dokáže druhé probudit k vĕdomí Kṛṣṇy a zamĕstnat je povinnostmi, které jim pomohou dĕlat pokrok. Ve verši 279 šesté kapitoly Madhya-līly Caitanya-caritāmṛty je proto řečeno:
lohāke yāvat sparśi' hema nāhi kare
tāvat sparśa-maṇi keha cinite nā pāre
„Hodnota zázračného kamene se nepozná, dokud nepromĕní železo ve zlato.“ Je třeba soudit podle činů, ne podle slibů. Mahā-bhāgavata dokáže živou bytost přivést od odporného materialistického života ke službĕ Pánu. Podle toho se pozná mahā-bhāgavata. I když pro mahā-bhāgavatu není kázání určeno, může sestoupit na úroveň madhyama-bhāgavaty, aby obracel druhé na vaiṣṇavismus. Mahā-bhāgavata je ve skutečnosti plnĕ způsobilý kázat vĕdomí Kṛṣṇy, ale nerozlišuje, kde vĕdomí Kṛṣṇy šířit, a kde ne. Myslí si, že každý je schopný přijmout vĕdomí Kṛṣṇy, pokud dostane šanci. Začátečník a oddaný na prostřední úrovni by mĕli vždy dychtit naslouchat mahā-bhāgavatovi a ve všech ohledech mu sloužit. Začátečník a oddaný na prostřední úrovni se mohou postupnĕ povýšit na úroveň uttama-adhikārī a stát se prvotřídními oddanými. Znaky prvotřídního oddaného uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.45):
sarva-bhūteṣu yaḥ paśyed
bhagavad-bhāvam ātmanaḥ
bhūtāni bhagavaty ātmany
eṣa bhāgavatottamaḥ
„Nejpokročilejší oddaný vidí ve všem duši všech duší, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. Vidí proto vše ve vztahu k Nejvyššímu Pánu a chápe, že vše, co existuje, se vĕčnĕ nachází v Pánu.“
Pán bĕhem svého učení Sanātany Gosvāmīho dále řekl:
śāstra-yuktye sunipuṇa, dṛḍha-śraddhā yāṅra
̀uttama-adhikārī' se tāraye saṁsāra
„Ten, kdo je znalcem védské literatury a má plnou víru v Nejvyššího Pána, je uttama-adhikārī, prvotřídní vaiṣṇava, nejvyšší vaiṣṇava schopný osvobodit celý svĕt a obrátit každého k vĕdomí Kṛṣṇy.“ (Caitanya-caritāmṛta Madhya 22.65) Mahā-bhāgavata vidí s velkou láskou a náklonností Nejvyšší Osobnost Božství, oddanou službu a oddaného. Nevidí nic než Kṛṣṇu, vĕdomí Kṛṣṇy a Kṛṣṇovy oddané. Mahā-bhāgavata ví, že každý je různými způsoby zamĕstnán službou Pánu. Sestupuje proto na střední úroveň, aby všechny povýšil na úroveň vĕdomí Kṛṣṇy.