Text 104
prakāśānanda śrīpāda sabhāte vasiyā
‘vedānta’ paḍāna bahu śiṣya-gaṇa lañā
prakāśānanda – Prakāśānanda; śrīpāda – velký sannyāsī; sabhāte – ve shromáždĕní; vasiyā – sedící; vedānta – filosofii Vedānty; paḍāna – učí; bahu – mnoho; śiṣya-gaṇa – žáků; lañā – přijímající.
Byl tam jeden velký māyāvādský sannyāsī jménem Prakāśānanda Sarasvatī, který učil filosofii Vedānty velké shromáždĕní následovníků.
Śrīpāda Prakāśānanda Sarasvatī byl māyāvādský sannyāsī a jeho vlastnosti jsou popsány v Caitanya-bhāgavatĕ (Madhya-khaṇḍĕ, třetí kapitole):
̀hasta',`pada',`mukha' mora nāhika`locana'
veda more ei-mata kare viḍambana
kāśīte paḍāya veṭā ‘prakāśa-ānanda’
sei veṭā kare mora aṅga khaṇḍa-khaṇḍa
vākhānaye veda, mora vigraha nā māne
sarvāṅge ha-ila kuṣṭha, tabu nāhi jāne
sarva-yajñamaya mora ye-aṅga — pavitra
‘aja’, ‘bhava’ ādi gāya yāṅhāra caritra
‘puṇya’ pavitratā pāya ye-aṅga-paraśe
tāhā ‘mithyā’ bale veṭā kemana sāhase
Ve dvacáté kapitole Madhya-khaṇḍy se uvádí:
sannyāsī`prakāśānanda' vasaye kāśīte
more khaṇḍa-khaṇḍa veṭā kare bhāla-mate
paḍāya ‘vedānta’, mora ‘vigraha’ nā māne
kuṣṭha karāiluṅ aṅge, tabu nāhi jāne
‘satya’ mora ‘līlā-karma’, ‘satya’ mora ‘sthāna’
ihā ‘mithyā’ bale, more kare khān-khān
Prakāśānanda Sarasvatī jako impersonalista vysvĕtloval, že Absolutní Pravda nemá ruce, nohy, ústa ani oči. Podvádĕl tak lidi popíráním Pánovy osobní podoby. Takový byl Prakāśānanda Sarasvatī hlupák; jeho jediným zájmem bylo dokázat, že Pán je neosobní a tak usekat Jeho končetiny. Pán má svou podobu, ale Prakāśānanda Sarasvatī se snažil Pánovy ruce a nohy useknout. Taková je snaha démonů. Védy říkají, že ti, kdo neuznávají Pánovu podobu, jsou darebáci. Pánova podoba je skutečná, protože Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (15.15) říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Kṛṣṇa říká aham neboli „Já jsem“, což znamená „Já, osoba“, a přidává slovo eva jako nezvratné potvrzení. Studiem vedāntské filosofie tedy musí človĕk dospĕt k poznání Nejvyšší Osoby. Každý, kdo védské poznání popisuje jako neosobní, je démon. Uctíváním Pánovy podoby dosáhne človĕk v životĕ úspĕchu. Māyāvādští sannyāsī popírají Pánovu podobu, která osvobozuje všechny pokleslé duše. Māyāvādští démoni se tuto podobu v podstatĕ snaží rozsekat na kusy.
Osobnost Božství je uctívána vznešenými polobohy, jako jsou Pán Brahmā a Pán Śiva. První māyāvādský sannyāsī Śaṅkarācārya také přijal skutečnost, že Pánova podoba je transcendentální: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. „Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se nachází nad avyaktou, neprojevenou hmotnou energií.“ Avyaktād aṇḍa-sambhavaḥ: „Tento hmotný svĕt je stvořen z oné neprojevené hmotné energie.“ Nārāyaṇa má však svou vĕčnou podobu, která není výtvorem hmotné energie. Pouhým uctíváním Pánovy podoby se může každý očistit. Māyāvādští sannyāsī jsou neosobní filosofové a Pánovu podobu považují za māyu neboli neskutečnou. Jak by se mohl človĕk očistit uctíváním nĕčeho neskutečného? Māyāvādští filosofové nemají pro své neosobní pojetí dostatek důvodů. Pouze slepĕ následují představu, kterou nelze podpořit rozumem či argumenty. Tak na tom byl i Prakāśānanda Sarasvatī, hlavní māyāvādský sannyāsī z Váránasí. Mĕl učit vedāntskou filosofii, ale protože neuznával Pánovu podobu, dostal lepru. Se svým hříšným jednáním neboli s popisováním Absolutní Pravdy jako neosobní však nepřestal. Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, neustále projevuje zábavy a činnosti, ale māyāvādští sannyāsī o nich tvrdí, že jsou neskutečné.
Nĕkteří lidé mylnĕ prohlašují, že Prakāśānanda Sarasvatī se pozdĕji stal známým jako Prabodhānanda Sarasvatī. To však není pravda. Prabodhānanda Sarasvatī byl strýcem a duchovním mistrem Gopāla Bhaṭṭy Gosvāmīho. Prabodhānanda Sarasvatī žil jako gṛhastha ve Šrí Ranga-kšétře a patřil k vaiṣṇavské Rāmānuja-sampradāyi. Považovat Prakāśānandu Sarasvatīho a Prabodhānandu Sarasvatīho za stejnou osobu je omyl.