Text 116
“śuniyāchi gauḍa-deśera sannyāsī — ‘bhāvuka’
keśava-bhāratī-śiṣya, loka-pratāraka
śuniyāchi – slyšel jsem; gauḍa-deśera sannyāsī – sannyāsī z Bengálska; bhāvuka – sentimentální; keśava-bhāratī-śiṣya – žák Keśavy Bhāratīho; loka-pratāraka – prvotřídní podvodník.
Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Ano, slyšel jsem o Nĕm. Je to nĕjaký sannyāsī z Bengálska a je nesmírnĕ sentimentální. Slyšel jsem také, že patří do Bhāratī-sampradāyi, protože je žákem Keśavy Bhāratīho. Je to však pouhý podvodník.“
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl považován za bhāvuku (sentimentálního), protože byl neustále vidĕn ve stavu bhāvy. Neustále projevoval extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. Hlupáci Jej však považovali za sentimentálního. V hmotném svĕtĕ nĕkdy takzvaní oddaní projevují příznaky emocí, ale extatickou lásku Caitanyi Mahāprabhua s tĕmito podvodnými napodobeninami emocionálních projevů nelze srovnávat. Takové představení netrvá příliš dlouho. Je dočasné. Ve skutečnosti vidíme, jak nĕkteří imitátoři emocí projeví určité příznaky, ale ihned po jejich představení je zláká kouření a jiné vĕci. Když se tedy Prakāśānanda Sarasvatī dozvĕdĕl o činnostech Caitanyi Mahāprabhua, považoval je zpočátku za předstírání, a tak Ho označil jako loka-pratāraku neboli podvodníka. Māyāvādī nemohou pochopit transcendentální příznaky projevované oddaným. Když je māyāvādī vidí, prohlašují je za dočasné emotivní stavy. Protože je jeho výrok urážlivý, mĕl by být Prakāśānanda Sarasvatī považován za ateistu (pāṣaṇḍīho). Podle Śrīly Rūpy Gosvāmīho je sannyās Prakāśānandy Sarasvatīho phalgu-vairāgyou, jelikož se nevĕnoval oddané službĕ Pánu. Znamená to, že jeho zříkání se svĕta bylo umĕlé, jelikož nevĕdĕl, jak používat vĕci ve službĕ Pánu.