Text 132
deha-dehīra, nāma-nāmīra kṛṣṇe nāhi ‘bheda’
jīvera dharma — nāma-deha-svarūpe ‘vibheda’
deha-dehīra – tĕla a jeho vlastníka; nāma-nāmīra – jména a jeho vlastníka; kṛṣṇe – v Kṛṣṇovi; nāhi bheda – není rozdíl; jīvera dharma – stav podmínĕné duše; nāma – jméno; deha – tĕlo; svarūpe – původní podoba; vibheda – liší se.
„Mezi Kṛṣṇovým tĕlem a Jím samotným nebo mezi Jeho jménem a Jím samotným není rozdíl. V případĕ podmínĕné duše se však její jméno liší od jejího tĕla, její původní podoby a tak dále.“
Śrī Caitanya Mahāprabhu zde brāhmaṇovi poukazuje na neschopnost māyāvādských filosofů pochopit kvalitativní totožnost živé bytosti a Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož to nepřijímají, domnívají se, že živá bytost je iluzornĕ oddĕlená od původního Brahmanu kvůli svému podmínĕní māyou. Māyāvādī vĕří, že Absolutní Pravda je z konečného hlediska neosobní. Myslí si, že když přijde inkarnace Boha nebo Bůh samotný, je zahalený māyou. Māyāvādští impersonalisté si jinými slovy myslí, že Pánova podoba je také výtvorem tohoto hmotného svĕta. Kvůli svému chabému poznání nerozumĕjí tomu, že Kṛṣṇa nemá tĕlo, které by se od Nĕho lišilo. Jeho tĕlo a On samotný jsou tatáž Absolutní Pravda. Vzhledem k tomu, že nemají o Kṛṣṇovi dokonalé poznání, dopouštĕjí se přestupků u Jeho lotosových nohou. Proto nevyslovují ,Kṛṣṇà, původní jméno Absolutní Pravdy. Svým neosobním způsobem vyslovují jméno neosobního Brahmanu neboli duše. Jinak řečeno, libují si v nepřímém označování Absolutní Pravdy. I když se nĕkdy stane, že vyřknou jména jako „Govinda“, „Kṛṣṇa“ nebo „Mādhava“, přesto nechápou, že tato jména jsou stejnĕ dobrá jako Govinda, Kṛṣṇa nebo Mādhava osobnĕ. Jelikož jsou to v konečném smyslu impersonalisté, jejich vyslovování osobního jména nemá žádnou moc. Ve skutečnosti v Kṛṣṇu nevĕří a všechna tato jména považují za hmotné zvuky. Neschopni ocenit svaté jméno Pána pronášejí jen nepřímá jména jako Brahman, ātmā a caitanya.
Skutečností však je, že jak jméno Kṛṣṇa, tak Kṛṣṇa jakožto osoba jsou duchovní. Vše, co se Kṛṣṇy týká, je transcendentální, blažené a objektivní. U podmínĕné duše se tĕlo od duše liší a jméno dané otcem se od duše také liší. Pokud se podmínĕná duše ztotožňuje s hmotnými objekty, brání jí to v dosažení jejího skutečného postavení. I když je Kṛṣṇovým vĕčným služebníkem, chová se jinak. Svarūpu neboli skutečnou totožnost živé bytosti popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy jīvera`svarūpa' haya – kṛṣṇera ̀nitya-dāsa'. Podmínĕná duše zapomnĕla na skutečné činnosti svého původního postavení. U Kṛṣṇy tomu tak ale není. Kṛṣṇovo jméno a Jeho osoba jsou totožní. Neexistuje nic takového jako māyā-Kṛṣṇa, protože Kṛṣṇa není výtvorem hmotného stvoření. Mezi Kṛṣṇovým tĕlem a duší není rozdíl. Kṛṣṇa je zároveň duše i tĕlo. Rozdíl mezi tĕlem a duší se týká podmínĕných duší. Tĕlo podmínĕné duše se liší od duše a její jméno se liší od jejího tĕla. Nĕkdo se může jmenovat pan John. Když však zvoláme „pane Johne“, pan John se možná vůbec neobjeví. Pokud však pronášíne svaté jméno Kṛṣṇy, Kṛṣṇa je okamžitĕ přítomný na našem jazyku. V Padma Purāṇĕ Kṛṣṇa říká: yatra gāyanti mad-bhaktā tatra tiṣṭhāmi nārada – „Ó Nārado, jsem všude tam, kde zpívají Moji oddaní.“ Když oddaní zpívají svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, Pán Kṛṣṇa je okamžitĕ přítomný.