Text 134
ataeva kṛṣṇera ‘nāma’, ‘deha’, ‘vilāsa’
prākṛtendriya-grāhya nahe, haya sva-prakāśa
ataeva – proto; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; nāma – svaté jméno; deha – duchovní tĕlo; vilāsa – zábavy; prākṛta-indriya – tupými hmotnými smysly; grāhya – vnímatelné; nahe – ne; haya – jsou; sva-prakāśa – samostatnĕ projevené.
„Kṛṣṇovo svaté jméno, Jeho tĕlo a Jeho zábavy nelze poznat tupými hmotnými smysly. Projevují se samy od sebe.“
Kṛṣṇovo transcendentální tĕlo, jméno, podoba, vlastnosti, zábavy a doprovod jsou Absolutní Pravda, a proto jsou stejnĕ dobré jako Kṛṣṇa samotný (sac-cid-ānanda-vigraha). Dokud je živá bytost podmínĕná třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevĕdomostí), objekty jejích hmotných smyslů – hmotná podoba, chuť, vůnĕ, zvuk a dotek – jí nepomohou pochopit duchovní poznání a blaženost. Ty jsou však vyjeveny čistému oddanému. Naše hmotné jméno, podoba a vlastnosti se od sebe navzájem liší. V hmotném svĕtĕ neexistuje pojetí absolutna, ale když získáme vĕdomí Kṛṣṇy, dozvíme se, že mezi Kṛṣṇovým tĕlem a Jeho jmény, činnostmi a doprovodem není žádný hmotný rozdíl.