Text 138
sva-sukha-nibhṛta-cetās tad vyudastānya-bhāvo
’py ajita-rucira-līlākṛṣṭa-sāras tadīyam
vyatanuta kṛpayā yas tattva-dīpaṁ purāṇaṁ
tam akhila-vṛjina-ghnaṁ vyāsa-sūnuṁ nato ’smi
sva-sukha – ve štĕstí vlastního já; nibhṛta – o samotĕ; cetāḥ – jehož vĕdomí; tat – kvůli tomu; vyudasta – poté, co se vzdal; anya-bhāvaḥ – všech ostatních druhů vĕdomí; api – i když; ajita – Śrī Kṛṣṇy; rucira – příjemnými; līlā – zábavami; ākṛṣṭa – přitahován; sāraḥ – jehož srdce; tadīyam – tvořené Pánovými činnostmi; vyatanuta – rozšířil, projevil; kṛpayā – milostivĕ; yaḥ – kdo; tattva-dīpam – jasné svĕtlo Absolutní Pravdy; purāṇam – Purāṇu (Śrīmad-Bhāgavatam); tam – jemu; akhila-vṛjina-ghnam – porážejícímu vše nepříznivé; vyāsa-sūnum – synovi Vyāsadevy; nataḥ asmi – klaním se.
„ ,S úctou se klaním svému duchovnímu mistrovi, synovi Vyāsadevy, Śukadevovi Gosvāmīmu. Je to právĕ on, kdo poráží vše nepříznivé ve vesmíru. I když byl zpočátku pohroužený ve štĕstí realizace Brahmanu a žil na odlehlém místĕ, vzdal se všech ostatních druhů vĕdomí a začaly ho přitahovat ty nejlíbeznĕjší zábavy Pána Śrī Kṛṣṇy. Milostivĕ tedy vyslovil nejvznešenĕjší Purāṇu známou jako Śrīmad-Bhāgavatam, která je jasným svĕtlem Absolutní Pravdy a popisuje činnosti Pána Kṛṣṇy.̀ “
Tento verš vyslovil Sūta Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.12.69).