Text 186
tarko ’pratiṣṭhaḥ śrutayo vibhinnā
nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam
dharmasya tattvaṁ nihitaṁ guhāyāṁ
mahājano yena gataḥ sa panthāḥ
tarkaḥ – suché argumenty; apratiṣṭhaḥ – nepevné; śrutayaḥ – Védy; vibhinnāḥ – mající různá odvĕtví; na – ne; asau – to; ṛṣiḥ – velký mudrc; yasya – jehož; matam – názor; na – ne; bhinnam – oddĕlený; dharmasya – náboženských zásad; tattvam – pravda; nihitam – umístĕná; guhāyām – v srdci realizované osoby; mahā-janaḥ – seberealizovaní předchůdci; yena – jakým způsobem; gataḥ – jednali; saḥ – to; panthāḥ – čistá, ryzí cesta.
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Suché argumenty nevedou k žádným závĕrům. Velká osobnost, jejíž názor se neliší od názorů druhých, není považována za významného mudrce. Védy jsou rozmanité a pouhým studiem se nelze dobrat správné cesty vedoucí k pochopení náboženských zásad. Skutečná pravda o náboženských zásadách je ukrytá v srdci ryzí, seberealizované osoby. Proto je třeba, jak potvrzují śāstry, přijmout takovou cestu pokroku, jakou zastávají mahājanové.“
Tento verš vyslovil v Mahābhāratĕ, Vana-parvĕ (313.117) Yudhiṣṭhira Mahārāja.