Text 31
prabhu jala-kṛtya kare, āge hastī āilā
‘kṛṣṇa kaha’ bali’ prabhu jala pheli’ mārilā
prabhu – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; jala-kṛtya kare – koupal se a odříkával ve vodĕ Gāyatrī mantru; āge – před; hastī – sloni; āilā – přišli; kṛṣṇa kaha – zpívejte Hare Kṛṣṇa; bali' – když řekl; prabhu – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; jala pheli' – stříkající vodu; mārilā – udeřil.
Zatímco se Pán koupal a odříkával Gāyatrī mantru, sloni se přiblížili až k Nĕmu. Pán je hned postříkal vodou a vyzval je, ať zpívají jméno Kṛṣṇy.
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl Nejvyšší Osobnost Božství hrající roli velkého, pokročilého oddaného. Na úrovni mahā-bhāgavaty oddaný nedĕlá rozdíly mezi přáteli a nepřáteli. Na této úrovni vidí každého jako služebníka Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītĕ (5.18) je řečeno:
vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śva-pāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
„Pokorní mudrci hledí díky pravému poznání stejnĕ na učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů (nedotknutelného).“
Mahā-bhāgavata je učený a pokročilý v rozvoji duchovního vĕdomí, a proto nevidí rozdíl mezi tygrem, slonem nebo vzdĕlaným učencem. Zkouškou pokročilého duchovního vĕdomí je, že se človĕk stává nebojácným. Nikomu nezávidí a je neustále zapojený v Pánovĕ službĕ. Každou živou bytost vidí jako vĕčnou část Pána, která vůlí Nejvyššího Pána slouží podle svého postavení. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (15.15):
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
„Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází pamĕť, poznání i zapomnĕní.“
Mahā-bhāgavata ví, že Kṛṣṇa je v srdci každého. Kṛṣṇa nařizuje a živá bytost jedná podle Jeho nařízení. Kṛṣṇa je v srdci tygra, slona i kance. Takže Kṛṣṇa jim říká: „Zde je mahā-bhāgavata. Nerušte ho prosím.“ Proč by se potom zvířata mĕla k takové velké osobnosti chovat nepřátelsky? Ani začátečníci, ani ti, kdo již v oddané službĕ trochu pokročili, by se nemĕli snažit napodobovat mahā-bhāgavatu. Mĕli by radĕji následovat jeho příkladu. Slovo anukara znamená „napodobování“ a anusara znamená „snaha následovat příkladu“. Činnosti mahā-bhāgavaty nebo Śrī Caitanyi Mahāprabhua bychom se nemĕli snažit napodobovat. Mĕli bychom se co nejvíce snažit je podle našich schopností následovat. Srdce mahā-bhāgavaty je zcela prosté hmotného znečištĕní a on se může stát osobou drahou i divé zvĕři, jako jsou tygři a sloni. Mahā-bhāgavata se k nim dokonce chová jako ke svým drahým přátelům. Na této úrovni nepřipadá v úvahu touha nĕkomu ubližovat. Když Pán putoval lesem, zažíval extázi, kdy les považoval za Vrindávan. A jen hledal Kṛṣṇu.