No edit permissions for Čeština

Text 95

āpana-prārabdhe vasi’ vārāṇasī-sthāne
‘māyā’, ‘brahma’ śabda vinā nāhi śuni kāṇe

āpana-prārabdhe – kvůli svým minulým činům; vasi' – bydlící; vārāṇasī-sthāne – ve Váránasí; māyāmāyā; brahma – a brahma; śabda – slova; vinā – než; nāhi śuni – neslyším; kāṇe – v uchu.

„Kvůli svým minulým činům teď bydlím ve Váránasí, ale neslyším tady nic jiného než slova ,māyā̀ a ,brahmaǹ.“

Slovo prārabdhe („dřívĕjší činy“) je v tomto verši významné. Protože byl Candraśekhara oddaný, neustále dychtil naslouchat o Kṛṣṇovi a Jeho transcendentálních zábavách. Vĕtšina obyvatel Váránasí byli a jsou impersonalisté, uctívači Pána Śivy a následovníci metody pañcopāsanā. Impersonalisté si představují nĕjakou podobu neosobního Brahmanu a pro usnadnĕní meditace se soustřeďují na podoby Viṣṇua, Śivy, Ganeśe, Sūryi a bohynĕ Durgy. Tito pañcopāsakové ve skutečnosti nejsou oddáni nikomu. Říká se, že být služebníkem všech znamená nebýt služebníkem nikoho. Váránasí neboli Káší je hlavním poutním místem impersonalistů a pro oddané se vůbec nehodí. Vaiṣṇava chce žít na viṣṇu-tīrtĕ, místĕ, kde jsou chrámy Pána Viṣṇua. Ve Váránasí jsou stovky a tisíce chrámů Pána Śivy a chrámů pañcopāsaků. Candraśekhara proto vyjádřil velkou lítost, když sdĕloval Pánu Caitanyovi, že musí kvůli svým minulým chybám žít ve Váránasí. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je řečeno: durjāty-ārambhakaṁ pāpaṁ yat syāt prārabdham eva tat – „Podle svých minulých přečinů se človĕk narodí na nižší úrovni.“ V Brahma-saṁhitĕ (5.54) je však řečeno: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām – „Ten, kdo se zabývá oddanou službou, nenese následky za své minulé činy, ať byly dobré, či špatné.“ Oddaný nepodléhá karma-phale, následkům ploduchtivého jednání. Karma-phala se vztahuje na karmī, ne na bhakty.

Existují tři druhy oddaných: ti, kdo jsou vĕčnĕ na transcendentální úrovni (nitya-siddha), ti, kdo se na transcendentální úroveň dostali vykonáváním oddané služby (sādhana-siddha), a začátečníci na cestĕ k dokonalé úrovni (sādhakové). Sādhakové se postupnĕ osvobozují od následků ploduchtivých činností. Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.17) popisuje příznaky bhakti-yogy takto:

kleśa-ghnī śubha-dā mokṣa-
laghutā-kṛt su-durlabhā
sāndrānanda-viśeṣātmā
śrī-kṛṣṇākarṣiṇī ca sā

Oddaná služba je kleśa-ghnī dokonce i pro začátečníky, což znamená, že zmírňuje nebo odstraňuje všechny druhy utrpení. Slovo śubha-dā vyjadřuje, že oddaná služba přináší veškeré štĕstí, a slovo kṛṣṇa-ākarṣiṇī znamená, že postupnĕ přitahuje Kṛṣṇu k oddanému, který ji vykonává. Oddaný tak není vystaven žádným hříšným reakcím. V Bhagavad-gītĕ (18.66) Kṛṣṇa říká:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mnĕ. Já tĕ osvobodím od všech druhů hříšných reakcí. Neboj se.“

Plnĕ odevzdaný, upřímný oddaný je tak okamžitĕ zbaven všech následků za hříchy. Hřích dozrává ve třech fázích. V jedné fázi se človĕk dopustí hříšného činu, předtím existuje semínko tohoto činu a ještĕ předtím existuje nevĕdomost, kvůli které hřích spáchá. Ve všech třech fázích je obsaženo utrpení. Kṛṣṇa je však ke svému oddanému milostivý a okamžitĕ odstraní všechna tři stádia hříchu – hřích, jeho semínko i nevĕdomost, která k hříchu vede. Padma Purāṇa to potvrzuje:

aprārabdha-phalaṁ pāpaṁ
kūṭaṁ bījaṁ phalonmukham
krameṇaiva pralīyeta
viṣṇu-bhakti-ratātmanām

Pro další vysvĕtlení tohoto tématu se obraťte na Nektar oddanosti.

« Previous Next »