Text 120
yaḥ prāg eva priya-guṇa-gaṇair gāḍha-baddho ’pi mukto
gehādhyāsād rasa iva paro mūrta evāpy amūrtaḥ
premālāpair dṛḍhatara-pariṣvaṅga-raṅgaiḥ prayāge
taṁ śrī-rūpaṁ samam anupamenānujagrāha devaḥ
yaḥ – jenž; prāk eva – dříve; priya-guṇa-gaṇaiḥ – příjemnými transcendentálními vlastnostmi Śrī Caitanyi Mahāprabhua; gāḍha – hluboce; baddhaḥ – připoutaný; api – i když; muktaḥ – osvobozený; geha-adhyāsāt – z pout rodinného života; rasaḥ – transcendentální nálady; iva – jako; paraḥ – transcendentální; mūrtaḥ – osobní podoba; eva – zajisté; api – i když; amūrtaḥ – nemající hmotnou podobu; prema-ālāpaiḥ – rozhovory o transcendentální lásce Nejvyššího; dṛḍha-tara – pevného; pariṣvaṅga – objetí; raṅgaiḥ – s velkou radostí; prayāge – v Prajágu; tam – jemu; śrī-rūpam – Rūpovi Gosvāmīmu; samam – s; anupamena – Anupamou; anujagrāha – udĕlil milost; devaḥ – Nejvyšší Osobnost Božství.
„Śrīlu Rūpu Gosvāmīho od samého začátku hluboce přitahovaly transcendentální vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, což ho natrvalo vymanilo z rodinného života. Śrīla Rūpa Gosvāmī i jeho mladší bratr Vallabha dostali požehnání Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Přestože Pán transcendentálnĕ setrvával ve své vĕčné transcendentální podobĕ, v Prajágu řekl Rūpovi Gosvāmīmu o transcendentální extatické lásce ke Kṛṣṇovi. Potom ho s potĕšením pevnĕ obejmul a obdařil ho veškerou svou milostí.“