Text 138

Toto je výzva takzvaným vĕdcům a filosofům, kteří se domnívají, že živé bytosti existují pouze na této planetĕ. Takzvaní vĕdci cestují na Mĕsíc a říkají, že tam není život. To však nesouhlasí s tím, co uvádí Śrī Caitanya Mahāprabhu. On říká, že všude ve vesmíru existuje neomezené množství živých bytostí v 8 400 000 různých podobách. V Bhagavad-gītĕ (2.24) se dozvídáme, že živé bytosti jsou sarva-gata, což znamená, že se mohou dostat kamkoliv. Tím je řečeno, že živé bytosti existují všude. Existují na zemi, ve vodĕ, vzduchu, ohni i éteru. Živé bytosti jsou tedy ve všech druzích hmotných prvků. Jelikož se z pĕti prvků – zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a éteru – skládá celý tento hmotný vesmír, proč by mĕly být živé bytosti jen na jedné planetĕ a na jiných ne? Studenti Véd takové hloupé výklady nemohou nikdy přijmout. Z védské literatury víme, že živé bytosti jsou na každé planetĕ bez ohledu na to, zda se daná planeta skládá ze zemĕ, vody, ohnĕ nebo vzduchu. Tyto živé bytosti nemusí mít stejné podoby, jaké se nacházejí na této planetĕ, ale mají různé podoby stvořené z různých prvků. Dokonce i na této planetĕ vidíme, že se podoby suchozemských zvířat liší od podob vodních živočichů. Životní podmínky se liší podle okolností, ale živé bytosti jsou bezpochyby všude. Proč bychom mĕli popírat existenci živých bytostí na té či oné planetĕ? Ti, kdo o sobĕ tvrdí, že byli na Mĕsíci, tam nebyli, nebo alespoň svým nedokonalým zrakem nejsou schopní vnímat určitý druh bytostí, které tam žijí.

Živé bytosti jsou popsány jako ananta neboli neomezené. Nicménĕ je řečeno, že patří do 8 400 000 druhů. Ve Viṣṇu Purāṇĕ se uvádí:

„Existuje 900 000 druhů žijících ve vodĕ a také 2 000 000 nehybných živých bytostí (sthāvara), jako jsou stromy a rostliny. Dále existuje 1 100 000 druhů hmyzu a plazů a 1 000 000 druhů ptáků. Co se týče čtyřnožců, ti čítají 3 000 000 druhů, a lidských bytostí je 400 000 druhů.“ Nĕkteré z tĕchto druhů mohou existovat na jedné planetĕ a na jiné nikoliv, ale v každém případĕ jsou živé bytosti na všech planetách vesmíru, a dokonce i na Slunci. To je výrok védské literatury. Potvrzuje to i Bhagavad-gītā (2.20):

„Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne. Je nezrozená, vĕčná, trvalá a původní. Nezahyne, když je zabito tĕlo.“

Jelikož živé bytosti nelze nikdy zabít, přecházejí z jedné životní podoby do druhé. Takto dochází v závislosti na rozvoji vĕdomí k evoluci podob. V různých podobách zažíváme různĕ rozvinuté vĕdomí. Vĕdomí psa se liší od vĕdomí človĕka. Dokonce i v rámci jednoho druhu vidíme, že vĕdomí otce se liší od vĕdomí jeho syna a vĕdomí dítĕte se liší od vĕdomí mladého človĕka. Nalézáme tedy různé podoby a s nimi také různé stavy vĕdomí. Když vidíme tyto různé stavy vĕdomí, můžeme si být jisti, že se liší i tĕla. Jinými slovy, různé druhy tĕl závisejí na různých stavech vĕdomí. To je také potvrzeno v Bhagavad-gītĕ (8.6):

„Vĕdomí v okamžiku smrti určuje druh tĕla v příštím životĕ.“ To je proces převtĕlování duše. Různá tĕla již existují a my je střídáme podle stavu našeho vĕdomí.