Text 140
keśāgra-śata-bhāgasya
śatāṁśa-sadṛśātmakaḥ
jivaḥ sūkṣma-svarūpo ’yaṁ
saṅkhyātīto hi cit-kaṇaḥ
keśa-agra – koneček vlasu; śata-bhāgasya – setiny; śata-aṁśa – setina; sadṛśa – rovná se; ātmakaḥ – jejíž povaha; jīvaḥ – živá bytost; sūkṣma – velmi jemná; svarūpaḥ – totožnost; ayam – této; saṅkhya-atītaḥ – nespočet; hi – zajisté; cit-kaṇaḥ – duchovní částečka.
„ ,Když koneček vlasu rozdĕlíme na sto částí a jednu z nich na dalších sto částí, ten nepatrný výsledný díl bude představovat velikost jedné z nesčetných živých bytostí. Ty jsou všechny cit-kaṇa, částečky ducha, nikoliv hmoty.̀ “
Toto je citát z komentáře k části Śrīmad-Bhāgavatamu, kde se zosobnĕné Védy klaní Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Kṛṣṇa tento výrok potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (15.7): mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ – „Živé bytosti v tomto podmínĕném svĕtĕ jsou Mé vĕčné dílčí části.“
Pán Śrī Kṛṣṇa se osobnĕ ztotožňuje s nepatrnými živými bytostmi. Pán Kṛṣṇa je nejvyšší duše, Nadduše, a živé bytosti jsou Jeho nepatrné dílčí části. Koneček vlasu se samozřejmĕ nedá rozdĕlit na tak nepatrné dílky, ale duchovnĕ tak malé částečky mohou existovat. Duchovní síla je tak mocná, že pouhá atomická částečka ducha může být tím nejvĕtším mozkem v hmotném svĕtĕ. Ta samá duchovní jiskra je v mravenci i v tĕle Brahmy. Podle své karmy neboli hmotných činností obdrží tato duchovní jiskra určitý druh tĕla. Hmotné činnosti se odehrávají pod vlivem dobra, vášnĕ, nevĕdomosti nebo jejich smĕsi. Živé bytosti je udĕlen určitý druh tĕla právĕ podle této smĕsi kvalit hmotné přírody. Takový je závĕr.