Text 149
kṛṣṇa-bhakta — niṣkāma, ataeva ‘śānta’
bhukti-mukti-siddhi-kāmī — sakali ‘aśānta’
kṛṣṇa-bhakta – oddaný Pána Kṛṣṇy; niṣkāma – opravdu bez tužeb; ataeva – proto; śānta – klidný; bhukti – hmotném požitku; mukti – osvobození od hmotných činností; siddhi – dokonalosti jógových činností; kāmī – ti, kdo touží po; sakali – všichni; aśānta – nejsou klidní.
„Oddaný Pána Kṛṣṇy po ničem netouží, a proto je klidný. Ploduchtiví pracovníci touží po hmotném požitku, jñānī po osvobození a yogī po hmotných dokonalostech. To znamená, že jsou všichni chtiví, a proto nemohou být klidní.“
Oddaný Pána Kṛṣṇy nechce nic jiného než sloužit Kṛṣṇovi. Dokonce i takzvaní osvobození lidé jsou plní tužeb. Ploduchtiví pracovníci touží po lepších životních podmínkách a jñānī chtĕjí splynout s Nejvyšším. Yogī touží po hmotných vymoženostech, jógových dokonalostech a magii. Všichni tito neoddaní jsou chtiví (kāmī). Nemohou dosáhnout klidu, protože po nĕčem touží.
Recept na klid a mír předkládá Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (5.29):
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
Ten, kdo jednoduše pochopí, že Kṛṣṇa je v celém vesmíru nejvyšším poživatelem a příjemcem všech druhů obĕtí a akeze, které by se mĕly vykonávat pouze za účelem dosažení oddané služby Jemu, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Bytostí, a je tudíž vlastníkem všech hmotných svĕtů, a že Kṛṣṇa je jediným přítelem, který může vykonávat skutečné dobro pro všechny živé bytosti (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām) – ten, kdo chápe tyto tři pravdy o Kṛṣṇovi, se okamžitĕ zbaví všech tužeb (niṣkāma), a tak dosáhne klidu. Kṛṣṇa-bhakta ví, že jeho přítelem a ochráncem je ve všech ohledech Kṛṣṇa, který je pro svého oddaného připravený udĕlat cokoliv. Kṛṣṇa říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati – „Ó synu Kuntī, smĕle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“ Protože Kṛṣṇa dává toto ujištĕní, oddaný žije v Kṛṣṇovi a netouží po ničem pro sebe. Pro oddaného je oporou nejvyšší dobro Osobnĕ. Proč by tedy mĕl pro sebe chtít nĕco dobrého? Jeho jediným zájmem je potĕšit Nejvyššího co nejvĕtším množstvím služby. Kṛṣṇa-bhakta po vlastním prospĕchu netouží. Nejvyšší mu poskytuje naprostou ochranu. Avaśya rakṣibe kṛṣṇa viśvāsa pālana. Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že nemá žádné touhy, protože Kṛṣṇa ho za každých okolností ochrání. To však neznamená, že od Kṛṣṇy očekává nĕjakou pomoc; jednoduše na Kṛṣṇovi závisí jako dítĕ závisí na svých rodičích. Dítĕ neví, jak si od rodičů nechat sloužit, přesto vždy dostává ochranu. Tomu se říká niṣkāma (nemít žádné touhy).
Karmī, jñānī a yogī nejsou nikdy spokojení, přestože se neustále snaží plnit si různými činnostmi svoje touhy. Karmī tvrdĕ pracuje, aby získal milión dolarů, ale jakmile je získá, chce další milión. Touhy karmīch neberou konce. Čím víc karmī dostane, tím víc chce. Jñānī nemohou být bez tužeb, protože se jejich inteligence opírá o špatné závĕry. Chtĕjí splynout se září Brahmanu, ale i když se na tuto úroveň mohou povýšit, nemohou tam být spokojení. Je mnoho jñānīch či sannyāsīch, kteří přijali sannyās a vzdali se tohoto svĕta jako nĕčeho neskutečného, ale potom se do nĕho vracejí, aby se zapojili do politiky či lidumilství nebo otvírali školy a nemocnice. To znamená, že skutečného Brahmanu (brahma satyam) nedosáhli a musí sestoupit zpátky na hmotnou úroveň, aby se zapojili do lidumilných činností. Znovu tedy rozvíjejí touhy, a když je vyčerpají, touží po nĕčem jiném. Jñānī proto nemůže být niṣkāma neboli prostý tužeb. Ani yogī nemohou být bez tužeb, protože touží po jógových dokonalostech, aby mohli předvádĕt nĕjaká kouzla a získat popularitu. Lidé se okolo takových yogīch shromažďují, a ti touží po obdivu víc a víc. Protože svoji mystickou sílu zneužívají, poklesnou znovu na hmotnou úroveň, a proto není možné, aby byli niṣkāma neboli bez tužeb.
Závĕr tedy je, že opravdu bez tužeb mohou být jedinĕ oddaní, kteří jsou spokojení ve službĕ Pánu. Proto zde Caitanya Mahāprabhu říká: kṛṣṇa-bhakta niṣkāma. A protože je kṛṣṇa-bhakta, oddaný Kṛṣṇy, s Kṛṣṇou spokojený, není možné, aby poklesl.