Text 150
muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
muktānām – tĕch, kdo jsou vysvobození z pout nevĕdomosti; api – dokonce; siddhānām – tĕch, kdo dosáhli dokonalosti; nārāyaṇa – Nejvyšší Osobnosti Božství; parāyaṇaḥ – oddaný; su-durlabhaḥ – velmi vzácný; praśānta-ātmā – zcela spokojený, bez tužeb; koṭiṣu – z mnoha miliónů; api – zajisté; mahā-mune – ó velký mudrci.
„ ,Ó velký mudrci, z mnoha miliónů hmotnĕ osvobozených lidí, kteří jsou prostí nevĕdomosti, a z mnoha miliónů siddhů, kteří témĕř dosáhli dokonalosti, je stĕží jeden čistým oddaným Nārāyaṇa. Jedinĕ takový oddaný je skutečnĕ zcela spokojený a klidný.̀ “
Tento verš je citát, který pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu (6.14.5). Nārāyaṇa-parāyaṇa, oddaný Pána Nārāyaṇa, je jediná blažená osoba. Ten, kdo se stane nārāyaṇa-parāyaṇou, je již vysvobozený z otroctví hmoty a vlastní již všechny dokonalosti yogy. Dokud človĕk nedospĕje na úroveň nārāyaṇa-parāyaṇa a nepřekoná úrovnĕ bhukti-mukti-siddhi, nemůže být zcela spokojený. To je úroveň čisté oddanosti.
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
Ten, kdo nechce nic jiného než Kṛṣṇu a není ovlivnĕný procesem jñāna-mārgy (rozvoje poznání), se opravdu zbaví nevĕdomosti. Prvotřídní osobou je ten, kdo není pod vlivem karmy (plodonosných činností) nebo yogy (mystických sil). Pouze závisí na Kṛṣṇovi a je spokojený s oddanou službou. Śrīmad-Bhāgavatam (6.17.28) uvádí: nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati. Takový človĕk se nikdy ničeho nebojí. Pro nĕho jsou nebe i peklo stejné. Darebáci postavení nārāyaṇa-parāyaṇy neznají, a tak mu závidĕjí. Oddaný v tomto svĕtĕ milostí Nārāyaṇa zaujímá postavení toho nejbohatšího človĕka. Darebáci Nārāyaṇovi a Jeho oddanému závidĕjí, ale oddaný se snaží potĕšit jiného oddaného Nārāyaṇa, protože ví, že potĕšením Nārāyaṇova zástupce človĕk přímo tĕší Pána Nārāyaṇa. Oddaný proto svému duchovnímu mistrovi nabízí to nejvĕtší pohodlí a ty nejlepší podmínky. Ostatní, kteří nemají o Nārāyaṇovi ponĕtí, závidĕjí jak Nārāyaṇovi, tak Jeho oddanému. Když potom vidí Nārāyaṇova oddaného oplývat bohatstvím, závidĕjí ještĕ více. Pokud však oddaný Nārāyaṇa takové hlupáky pozve, aby žili s ním ve stejnĕ dobrých podmínkách, odmítnou, protože se nemohou vzdát nedovoleného sexu, jedení masa, omamných látek a hazardování. Materialista proto společnost nārāyaṇa-parāyaṇy odmítá, ale závidí mu jeho hmotné podmínky. Když v západních zemích obyčejní lidé jako obchodníci a dĕlníci vidí, že naši oddaní žijí a jedí přepychovĕ, aniž by chodili do práce, hned se horlivĕ zajímají, kde na to berou peníze. Probouzí se v nich závist a ptají se: „Jak je možné, že si tak dobře žijete, a přitom nechodíte do práce? Jak to, že máte tolik aut, jasné tváře a hezké oblečení?“ Diví se tomu a nĕkteří začnou i závidĕt, protože nevĕdí, že Kṛṣṇa se o své oddané stará.