Text 155
tāhāṅ vistārita hañā phale prema-phala
ihāṅ mālī sece nitya śravaṇādi jala
tāhāṅ – tam v duchovním svĕtĕ (na planetĕ Goloce Vṛndāvanu); vistārita – rozrostlá; hañā – stávající se; phale – vytváří; prema-phala – plod známý jako láska k Bohu; ihāṅ – v hmotném svĕtĕ, kde je oddaný stále přítomný; mālī – jako zahradník; sece – zalévá; nitya – pravidelnĕ, bez výjimky; śravaṇa-ādi jala – vodou śravaṇa, kīrtana a tak dále.
„Rostlinka se na Goloce Vṛndāvanu velmi rozrůstá a vytváří tam plod lásky ke Kṛṣṇovi. I když zahradník zůstává v hmotném svĕtĕ, pravidelnĕ rostlinku zalévá vodou naslouchání a opĕvování.“
Na Goloce Vṛndāvanu mají oddaní velmi důvĕrné vztahy s Nejvyšší Osobností Božství. Oddaný Pánu slouží ve velké extázi lásky. Právĕ takovou lásku ve svém učení lidem tohoto hmotného svĕta osobnĕ představil Śrī Caitanya Mahāprabhu. Plodem rostlinky oddanosti je čistá touha sloužit smyslům Nejvyšší Osobnosti Božství a tĕšit je. Kṛṣṇendriya-prīti-icchā dhare`prema' nāma. (Caitanya-caritāmṛta Ādi 4.156) V duchovním svĕtĕ nemá nikdo jinou touhu než přinést potĕšení smyslům Nejvyšší Osobnosti Božství. Podmínĕná duše v hmotném svĕtĕ nedokáže pochopit ani vnímat to, jak může čistý oddaný v hmotném svĕtĕ důvĕrnĕ sloužit Pánu s pocity extatické lásky a neustále uspokojovat smysly Nejvyššího Pána. Čistý oddaný se neustále vĕnuje důvĕrné službĕ Pánu, i když ho je vidĕt v tomto hmotném svĕtĕ. Obyčejný začínající oddaný toto nemůže zrealizovat, a proto je řečeno vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñeha nā bujhaya. Činnostem ryzího vaiṣṇavy nerozumí dokonce ani vzdĕlaný učenec tohoto hmotného svĕta.
Živá bytost podle svých plodonosných činností putuje tímto vesmírem v různých druzích života a po různých planetárních systémech. Z mnoha miliónů živých bytostí se možná jedné natolik poštĕstí, aby obdržela semínko bhakti-laty, rostlinky oddané služby. Milostí duchovního mistra a Kṛṣṇy pak bhakti-latu vyživuje pravidelným zaléváním vodou śravaṇa-kīrtana, naslouchání a opĕvování. Semínko bhakti-laty tak vyklíčí a prorůstá skrze celý vesmír, až pronikne obaly hmotného vesmíru a dosáhne duchovního svĕta. Potom roste dál, dokud nedospĕje na nejvyšší planetární soustavu Goloku Vṛndāvan, kde žije Kṛṣṇa. Tam vyhledá útočištĕ u lotosových nohou Pána, a to je její konečný cíl. Tehdy začne nést ovoce extatické lásky k Bohu. Oddaný, který rostlinku vyživuje, musí být nesmírnĕ opatrný. Je řečeno, že zalévání rostlinky musí pokračovat: ihāṅ mālī sece nitya śravaṇādi jala. Není pravda, že v určitém bodĕ človĕk může přestat zpívat a naslouchat a stát se zralým oddaným. Pokud přestane, zajisté z úrovnĕ oddané služby poklesne. I když nĕkdo může být v oddané službĕ velmi pokročilý, nemĕl by se zaléváním metodou śravaṇa-kīrtana přestat. Pokud přestane, je to způsobeno nĕjakým přestupkem. To je popsáno v dalším verši.