Text 156
yadi vaiṣṇava-aparādha uṭhe hātī mātā
upāḍe vā chiṇḍe, tāra śukhi’ yāya pātā
yadi – když; vaiṣṇava-aparādha – přestupek u nohou vaiṣṇavy; uṭhe – objeví se; hātī – slon; mātā – šílený; upāḍe – vytrhá; vā – nebo; chiṇḍe – zláme; tāra – rostlinky; śukhi' – svrašťující se; yāya – jde; pātā – list.
„Pokud se oddaný při pĕstování rostlinky oddané služby v hmotném svĕtĕ dopustí přestupku u nohou nĕjakého vaiṣṇavy, jeho přestupek se přirovnává k šílenému slonu, který rostlinku vytrhne a zláme. Lístky rostlinky pak uschnou.“
Ve společnosti vaiṣṇavy sílí náš postoj oddanosti:
tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa
janame janame haya, ei abhilāṣa
Narottama dāsa Ṭhākura na vlastním příkladu zdůrazňuje, že oddaný musí neustále myslet na to, jak potĕšit předešlého ācāryu. Gosvāmī jsou zastupováni naším duchovním mistrem. Nikdo nemůže být ācārya (duchovní mistr), pokud přísnĕ nenásleduje učednickou posloupnost ācāryů. Ten, kdo to s pokrokem v oddané službĕ myslí opravdu vážnĕ, by mĕl toužit pouze po uspokojení předešlých ācāryů. Ei chaya gosāñi yāra, mui tāra dāsa. Oddaný by se mĕl neustále považovat za služebníka služebníka ācāryů a s tímto vĕdomím by mĕl žít ve společnosti vaiṣṇavů. Pokud si však nĕkdo o sobĕ myslí, že už je velmi zralý a může žít stranou společnosti vaiṣṇavů, a tak kvůli přestupku proti vaiṣṇavovi zanechá následování všech usmĕrňujících zásad, ocitá se v nebezpečné situaci. Přestupky proti svatému jménu jsou vysvĕtleny ve dvacátém čtvrtém verši osmé kapitoly Ādi-līly. Zanechání usmĕrňujících zásad a náladové jednání je přirovnáno k šílenému slonu, který bhakti-latu násilím vytrhne a poláme ji. Bhakti-latā tak uschne. K tomuto přestupku dojde zvláštĕ tehdy, když nĕkdo neposlouchá pokyny duchovního mistra. Tomu se říká guru-avajñā. Oddaný proto musí být velmi opatrný, aby se proti duchovnímu mistrovi nedopustil přestupku tím, že by neposlouchal jeho pokyny. Jakmile se oddaný odchýlí od pokynů duchovního mistra, začíná vytrhávat bhakti-latu a všechny její lístky postupnĕ uschnou.