Text 17
bhaṭṭācārya paṇḍita biśa triśa lañā
bhāgavata vicāra karena sabhāte vasiyā
bhaṭṭācārya paṇḍita — vzdĕlaní učenci známí jako bhaṭṭācāryové; biśa triśa — dvacet nebo třicet; lañā — beroucí s sebou; bhāgavata vicāra — hovory o Śrīmad-Bhāgavatamu; karena — vede; sabhāte vasiyā — sedící ve shromáždĕní.
Śrī Sanātana Gosvāmī diskutoval Śrīmad-Bhāgavatam ve společnosti dvaceti nebo třiceti učených brāhmaṇů.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje slova bhāgavata vicāra následovnĕ. Jak potvrzuje Muṇḍaka Upaniṣad (1.1.4–5), existují dva druhy vzdĕlávacích soustav:
dve vidye veditavya iti, ha sma yad brahma-vido vadanti — parā caivāparā ca. tatrāparā ṛg-vedo yajur-vedaḥ sāma-vedo ’tharva-vedaḥ śikṣā kalpo vyākaraṇaṁ niruktaṁ chando jyotiṣam iti. atha parā yayā tad akṣaram adhigamyate.
„Existují dva druhy vzdĕlávacích soustav. Jedna se zabývá transcendentálním poznáním (parā vidyā) a druhá hmotným poznáním (aparā vidyā). Všechny Védy – Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda a Atharva Veda, spolu s dodatky známými jako śikṣā, kalpa, vyākaraṇa, nirukta, chanda a jyotiṣa – patří k nižší soustavĕ hmotného poznání (aparā vidyā). Prostřednictvím parā vidyi lze pochopit akṣara – Brahman neboli Absolutní Pravdu.“ Co se týče védské literatury, Vedānta-sūtra je přijímána jako parā vidyā. Śrīmad-Bhāgavatam je jejím vysvĕtlením. Ti, kdo usilují o osvobození (mukti neboli mokṣa) a představují se jako vaidāntikové, jsou na stejné úrovni jako skupiny snažící se vylepšit náboženství (dharma), ekonomický rozvoj (artha) a uspokojování smyslů (kāma). Dharma, artha, kāma a mokṣa se nazývají catur-varga a všechny patří do soustavy nižšího, hmotného poznání. Jakákoliv literatura, která přináší poznatky o duchovním svĕtĕ, duchovním životĕ, duchovní totožnosti nebo duši, se nazývá parā vidyā. Śrīmad-Bhāgavatam nemá s materialistickým způsobem života nic společného, ale přináší transcendentální poznatky pro vzdĕlávání lidí ve vyšší soustavĕ, kterou je parā vidyā. Sanātana Gosvāmī vedl hovory týkající se bhāgavata-vidyi, což znamená, že hovořil o transcendentálním, vyšším poznání. Karmī, jñānī a yogī ve skutečnosti nejsou způsobilí diskutovat o Śrīmad-Bhāgavatamu. To mohou jedinĕ vaiṣṇavové neboli čistí oddaní. Samotný Śrīmad-Bhāgavatam (12.13.18) uvádí:
śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalaṁ yad vaiṣṇavānāṁ priyaṁ
yasmin pāramahaṁsyam ekam amalaṁ jñānaṁ paraṁ gīyate
yatra jñāna-virāga-bhakti-sahitaṁ naiṣkarmyam āviṣkṛtaṁ
tac chṛṇvan supaṭhan vicāraṇa-paro bhaktyā vimucyen naraḥ
I když je Śrīmad-Bhāgavatam počítán mezi Purāṇy, říká se mu neposkvrnĕná Purāṇa. Transcendentální oddaní vaiṣṇavové ho mají rádi, protože se v nĕm nemluví o ničem hmotném. Náplň Śrīmad-Bhāgavatamu je určena pro paramahaṁsy: paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ vedyam. Paramahaṁsa je ten, kdo nežije v hmotném svĕtĕ a nezávidí druhým. Pro pozvednutí živé bytosti na transcendentální úroveň jñāny (poznání) a vairāgyi (odříkání) je ve Śrīmad-Bhāgavatamu rozebírána oddaná služba. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.12) uvádí:
tac chraddadhānāḥ munayo jñāna-vairāgya-yuktayā
paśyanty ātmani cātmānaṁ bhaktyā śruta-gṛhītayā
„Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímnĕ hledající studenti či mudrci s tak vypĕstovaným poznáním a odpoutaností, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.“
To není sentiment. Poznání a odpoutanost lze získat oddanou službou (bhaktyā śruta-gṛhītayā), neboli probuzením svého spícího vĕdomí oddanosti, vĕdomí Kṛṣṇy. Jakmile je vĕdomí Kṛṣṇy probuzeno, vyprostí človĕka z plodonosných činností určených pro ekonomický rozvoj a smyslový požitek. Tomuto vyproštĕní se technicky říká naiṣkarmya, a jakmile je človĕk vyproštĕn, tvrdá práce pro smyslový požitek ho už nezajímá. Śrīmad-Bhāgavatam je posledním, zralým příspĕvkem Śrīly Vyāsadevy a každý by ho mĕl číst a poslouchat ve společnosti realizovaných duší a současnĕ být zapojený do oddané služby. Tehdy může být osvobozen od veškerých hmotných pout. Právĕ touto cestou se vydal Sanātana Gosvāmī, když zanechal vládní služby, aby ve společnosti učenců studoval Śrīmad-Bhāgavatam.