Text 180
ei saba kṛṣṇa-bhakti-rasera sthāyibhāva
sthāyibhāve mile yadi vibhāva, anubhāva
ei saba – to vše; kṛṣṇa-bhakti – oddané služby Kṛṣṇovi; rasera – nálad; sthāyi-bhāva – neustálá přítomnost extáze; sthāyi-bhāve – v této neustálé extázi; mile – oddaný potká; yadi – jestliže; vibhāva – zvláštní extáze; anubhāva – podextáze.
„To vše se dohromady nazývá sthāyibhāva neboli neustálá láska k Bohu v oddané službĕ. Vedle tĕchto úrovní jsou zde ještĕ vibhāva a anubhāva.“
Připoutanost ke Kṛṣṇovi nikdy neslábne; zvĕtšuje se víc a víc s dosahováním různých úrovní. Všechny dohromady se nazývají sthāyibhāva neboli neustálá přítomnost extáze. Oddaná služba má devĕt podob: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Pokud se neustálá láska k Bohu smísí s tĕmito způsoby oddané služby, nazývá se vibhāva, anubhāva, sāttvika a vyabhicārī. Oddaný si tak různými způsoby vychutnává transcendentální blaženost. Ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že anubhāva se dá rozdĕlit do třinácti kategorií: (1) tančení, (2) válení se po zemi, (3) zpívání, (4) křik, (5) skákání, (6) vydávání hlasitých zvuků, (7) zívání, (8) tĕžké dýchání, (9) nezájem o veřejné mínĕní, (10) slintání, (11) burácivý smích, (12) neklid a (13) škytání. To jsou příznaky anubhāvy. Tak jsou prožívány transcendentální nálady na různých úrovních. Existuje také mnoho dalších výrazových forem, které Gosvāmī analyticky studovali. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu Rūpa Gosvāmī dává každému příznaku konkrétní jméno.