Text 183-184

Śānta-rati se v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.5.16–18) popisuje takto:

„Když je človĕk zcela prostý veškerých pochyb a hmotných pout, dosáhne neutrálního postavení zvaného śānta.“

Śānta-rati je neutrální úroveň realizace Kṛṣṇy na rozhraní neosobního a osobního pojetí. To znamená, že oddaný není příliš připoutaný k osobní podobĕ Pána. Vĕdomí Pánovy velikosti se nazývá śānta-rati. To není připoutanost k osobnímu, ale k neosobnímu rysu. Na této úrovni je človĕk obvykle připoutaný k Nejvyšší Osobnosti Božství v rysu Paramātmy.

„Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou jakoby usazené na stroji vytvořeném z hmotné energie.“ (Gītā 18.61) Na základĕ tohoto výroku z Bhagavad-gīty můžeme pochopit, že oddaný na úrovni śānta-rasy vidí Pánovo zastoupení všude.

Dāsya-rati se vysvĕtluje v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.5.27) takto:

Pokud velký oddaný vnímá Nejvyššího Pána v Jeho lokalizovaném rysu a chápe své podřízené postavení, tak se Mu nejen odevzdává, ale chce Mu také vzhledem ke svému podřízenému postavení nĕjakým způsobem sloužit a tak získat Jeho přízeň. Oddaný na úrovni śānta-rati do služby Pánu není příliš nadšený, ale oddaný na úrovni dāsya-rati chce Pánu sloužit dobrovolnĕ sám od sebe. Díky tomuto postoji realizuje Nejvyšší Osobnost Božství úplnĕjším způsobem než oddaný na úrovni śānta-rati. Považuje Pána za objekt hodný uctívání, což znamená, že jeho připoutanost k Pánu se zvĕtšuje. Dāsya-rati je tedy popsána jako bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca. (Bhāg. 11.2.42) Jinými slovy, na úrovni dāsya-rati je oddaný připoutaný ke službĕ Pánu a odpoutaný od hmotných činností. Śānta-rati není ani hmotná ani duchovní, ale dāsya-rati je na duchovní úrovni. Na duchovní úrovni neexistuje žádná připoutanost k hmotným vĕcem (viraktir anyatra ca). Oddaný s dāsya-rati není připoutaný k ničemu jinému než ke službĕ Kṛṣṇovi.

Sakhya-rati je popsána v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.5.30) následovnĕ:

Podle názoru pokročilých oddaných a učenců si oddaný na úrovni sakhya-rati připadá s Nejvyšší Osobností Božství roven. To je vztah přátelství. Díky přátelskému vztahu s Pánem je oddaný nejen osvobozený od hmotných pout, ale vĕří také v rovnocenné jednání s Nejvyšší Osobností Božství. Tomu se říká sakhya-rati. Oddaný se sakhya-rati je tak pokročilý, že s Pánem jedná na rovnocenné úrovni, a dokonce s Ním i vtipkuje. I když Pánu nikdy nikdo roven není, oddaný se sakhya-rati si tak připadá a vůbec se kvůli tomu necítí provinile. Považovat se za rovnocenného Pánu je za normálních okolností urážka. Například māyāvādī se považují za rovné Pánu, ale tyto pocity přinášejí bolestné zklamání, protože jsou hmotné povahy. Sakhya-rati je však pocit prožívaný v mysli čistého oddaného, který se k Nejvyšší Osobnosti Božství s tímto pocitem vztahuje vĕčnĕ.

Vātsalya-rati popisuje Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.5.33) takto:

Živá bytost na úrovni vātsalya-rati myslí na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, v Jeho dĕtské podobĕ. V této podobĕ musí být Pán oddaným ochraňován a oddaný přijímá postavení, kdy ho Nejvyšší Osobnost Božství uctívá. Tyto pocity rodičovské lásky se nazývají vātsalya-rati. Oddaný na této úrovni se chce o Pána starat jako o svého syna a chce pro Nĕho to nejlepší. Dotýká se Pánových nohou a hlavy a tak Mu žehná.

Madhura-rati neboli připoutanost s milostnou láskou je popsána takto:

Madhura-rati, milostný vztah mezi Nejvyšší Osobností Božství a mladými dívkami z Vradžabhúmi, existuje trvale v osmi druzích vzpomínání. Tento důvĕrný vztah pramenící z milostné lásky přináší pohyby obočí, pohledy, sladká slova a laškování.