Text 205
taṁ matvātmajam avyaktaṁ
martya-liṅgam adhokṣajam
gopikolūkhale dāmnā
babandha prākṛtaṁ yathā
tam – Jeho (Kṛṣṇu); matvā – považovala; ātmajam – za svého syna; avyaktam – neprojeveného; martya-liṅgam – projeveného jako smrtelník; adhokṣajam – mimo dosah smyslového vnímání; gopikā – matka Yaśodā; ulūkhale – k hmoždíři; dāmnā – provazem; babandha – přivázala; prākṛtam – obyčejné dítĕ; yathā – jako.
„ ,I když je Kṛṣṇa mimo dosah smyslového vnímání a pro lidské bytosti je neprojevený, přijímá podobu lidské bytosti s hmotným tĕlem. Matka Yaśodā proto Pána Kṛṣṇu považovala za svého syna a přivázala Ho k dřevĕnému hmoždíři, jako by to bylo obyčejné dítĕ.̀ “
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.9.14) poukazuje na to, jak se Pán Kṛṣṇa před svou matkou Yaśodou choval jako obyčejné dítĕ, nezbedný hoch, který krade máslo a rozbíjí máselnice. Matku Yaśodu to rozzlobilo a chtĕla Pána přivázat k hmoždíři na koření. Jinými slovy, považovala Nejvyšší Osobnost Božství za obyčejné dítĕ.