Text 50
na me ’bhaktaś catur-vedī
mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ
tasmai deyaṁ tato grāhyaṁ
sa ca pūjyo yathā hy aham
na – ne; me – Mojí; abhaktaḥ – bez čisté oddané služby; catuḥ-vedī – znalec čtyř Véd; mat-bhaktaḥ – Můj oddaný; śva-pacaḥ – dokonce i z rodiny pojídačů psů; priyaḥ – drahý; tasmai – jemu (čistému oddanému, i kdyby se narodil ve velmi nízko postavené rodinĕ); deyam – mĕlo by se dávat; tataḥ – od nĕho; grāhyam – mĕly by se přijímat (zbytky jídla); saḥ – taková osoba; ca – také; pūjyaḥ – zaslouží si uctívání; yathā – stejnĕ jako; hi – určitĕ; aham – Já.
„(Pán Kṛṣṇa řekl:) ,I když je nĕkdo znalcem sanskrtské védské literatury, nemůže být považován za Mého oddaného, dokud není jeho oddaná služba čistá. Pokud se však nĕkdo narodí dokonce i v rodinĕ pojídačů psů, je Mi nesmírnĕ drahý, pokud je čistý oddaný, kterému nejde o požitek z plodonosných činností či mentální spekulace. Ve skutečnosti by se mu mĕla prokazovat veškerá úcta a mĕlo by se přijímat vše, co nabídne. Takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já.“
Tento verš se nachází v Hari-bhakti-vilāse (10.127), kterou sestavil Sanātana Gosvāmī.