Text 61
se-kāle vallabha-bhaṭṭa rahe āḍāila-grāme
mahāprabhu āilā śuni’ āila tāṅra sthāne
se-kāle – tehdy; vallabha-bhaṭṭa – Vallabha Bhaṭṭa; rahe – sídlil; āḍāila-grāme – ve vesnici zvané Ádáila; mahāprabhu – Śrī Caitanya Mahāprabhu; āilā – přišel; śuni' – když slyšel; āila – přišel; tāṅra sthāne – za Ním.
Śrī Vallabha Bhaṭṭa tehdy bydlel v Ádáila-grámu, a jakmile se dozvĕdĕl, že přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, vydal se za Ním na návštĕvu.
Vallabha Bhaṭṭa byl velkým vaiṣṇavským učencem. Zpočátku byl velmi oddán Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, ale pozdĕji nabyl dojmu, že se mu od Nĕho nedostává dostatečného uznání, a tak se připojil ke škole Viṣṇua Svāmīho, kde se stal ācāryou. Tato škola je známá jako Vallabhācārya-sampradāya a dodnes má velký vliv ve Vrindávanu v blízkosti Gókuly a v Mumbáí. Vallabha Bhaṭṭa napsal mnoho knih včetnĕ komentáře ke Śrīmad-Bhāgavatamu s názvem Subodhinī-ṭīkā a poznámek k Vedānta-sūtře v podobĕ Anubhāṣyi. Napsal také soubor šestnácti krátkých prací s názvem Ṣoḍaśa-grantha. Vesnice, ve které bydlel – Ádáila-grám nebo také Adelí-grám –, se nacházela nedaleko soutoku Gangy a Jamuny, na druhé stranĕ Jamuny, než je Prajág, asi jeden a půl kilometru od řeky. Tamní chrám Pána Viṣṇua stále patří Vallabha-sampradāyi.
Vallabha Bhaṭṭa pocházel z Trailangu, místa v jižní Indii. Je tam železniční stanice Nidádábhalu a dvacet šest kilometrů od ní leží vesnice zvaná Kánkadabád neboli Kákunrapádhu. Tam žil učený brāhmaṇa jménem Lakṣmaṇa Dīkṣita a jeho synem byl Vallabha Bhaṭṭa. Brāhmaṇská společnost v Ándhrapradéši sestává z pĕti skupin známých jako Bella-nāṭī, Vegī-nāṭī, Muraki-nāṭī, Telagu-nāṭī a Kāśala-nāṭī. Vallabhācārya se narodil v roce 1400 éry Śakābda (1478 n.l.) v brāhmaṇské komunitĕ Bella-nāṭī brāhmaṇů. Nĕkteří lidé říkají, že Vallabhācāryův otec přijal před Vallabhovým narozením sannyās a potom se vrátil domů vzít si Vallabhācāryu jako svého syna. Podle jiných názorů se Vallabhācārya narodil v roce 1400 éry Śaka na Ekādaśī bĕhem čtrnácti dnů ubývajícího mĕsíce v mĕsíci Caitra v brāhmaṇské rodinĕ, jejíž příjmení bylo Khambhaṁpāṭībāru. Podle této verze se jeho otec jmenoval Lakṣmaṇa Bhaṭṭa Dīkṣita a narodil se v Čampakáranji. Podle ještĕ jiných názorů se Vallabhācārya narodil nedaleko vesnice zvané Čánpádžhárgrám nedaleko železniční stanice Rádžim v Madhjapradéši.
Po jedenácti letech studií ve Váránasí se Vallabhācārya vrátil domů. Po návratu se dozvĕdĕl, že jeho otec opustil tento hmotný svĕt. Svého bratra a matku nechal doma a odešel ke břehům řeky Tungabhadry, do vesnice zvané Vidjánagar, kde osvítil Kṛṣṇadevu, vnuka krále Bukkarāje. Potom třikrát procestoval celou Indii, přičemž každá z tĕchto cest trvala šest let. Takto strávil osmnáct let a stal se vítĕzem debat o zjevených písmech. Když mu bylo třicet, oženil se s Mahālakṣmī, která náležela ke stejné brāhmaṇské komunitĕ jako on. V údolí nedaleko kopce Góvardhanu instaloval Božstvo. Nakonec přišel do Ádáily, která leží na opačném břehu Jamuny naproti Prajágu.
Vallabhācārya mĕl dva syny, Gopīnātha a Viṭhṭhaleśvaru, a ve stáří vstoupil do řádu odříkání. V roce 1452 éry Śakābda (1530 n.l.) ve Váránasí opustil hmotný svĕt. Jeho kniha Ṣoḍaśa-grantha a komentáře k Vedānta-sūtře (Anubhāṣya) a Śrīmad-Bhāgavatamu (Subodhinī) jsou velmi známé. Kromĕ nich napsal ještĕ mnoho dalších knih.