Text 72
aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
aho bata – jak je úžasné; śva-pacaḥ – pojídači psů; ataḥ – než zasvĕcený brāhmaṇa; garīyān – slavnĕjší; yat – jehož; jihvā-agre – na jazyku; vartate – zůstává; nāma – svaté jméno; tubhyam – Tvoje, můj Pane; tepuḥ – vykonávali; tapaḥ – askezi; te – oni; juhuvuḥ – provádĕli obĕti; sasnuḥ – koupali se na všech svatých místech; āryāḥ – opravdu patří k Árjům; brahma – všechny Védy; anūcuḥ – studovali; nāma – svaté jméno; gṛṇanti – zpívají; ye – kdo; te – oni.
Vallabha Bhaṭṭācārya potom recitoval tento verš: „ ,Můj drahý Pane, ten, kdo má neustále Tvoje svaté jméno na svém jazyku, se stává slavnĕjší osobností než zasvĕcený brāhmaṇa. Slavný je i tehdy, když pochází z rodiny pojídačů psů a může být tedy podle hmotných mĕřítek považován za nejnižšího z lidí. To je úžasný výsledek zpívání svatého jména Pána. Závĕr tedy je, že o tom, kdo zpívá svaté jméno Pána, by se mĕlo vĕdĕt, že již vykonal veškerou askezi a velké obĕti popsané ve Védách, vykoupal se na všech svatých poutních místech, prostudoval všechny Védy a je skutečným Árjou.̀ “
Tento verš je citován ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7).