V této druhé kapitole Madhya-līly autor popisuje zábavy, které Pán provádĕl bĕhem posledních dvanácti let svého života. Popsal tak i nĕkteré zábavy antya-līly. Proč, to je pro obyčejného človĕka velmi tĕžké pochopit. Autor očekává, že čtení Pánových zábav človĕku postupnĕ pomůže probudit jeho spící lásku ke Kṛṣṇovi. Tuto Caitanya-caritāmṛtu autor ve skutečnosti psal, když už byl velmi starý. Jelikož se obával, že knihu nebude schopen dokončit, shrnul antya-līlu již zde ve druhé kapitole. Śrīla Kavirāja Gosvāmī potvrzuje, že mínĕní Svarūpy Dāmodara je ohlednĕ oddané služby smĕrodatné. Navíc jsou zde zápisky Svarūpy Dāmodara, které si uložil do pamĕti Raghunātha dāsa Gosvāmī, jenž při sepisování Śrī Caitanya-caritāmṛty také pomáhal. Po odchodu Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho se Raghunātha dāsa Gosvāmī přestĕhoval do Vrindávanu. Tehdy se s ním autor, Śrīla Kavirāja Gosvāmī, setkal a jeho milostí si mohl veškeré poznámky také zapamatovat. Díky tomu byl schopen dokončit toto transcendentální dílo, Śrī Caitanya-caritāmṛtu.