Text 35
kari’ eta vilapana, prabhu śacī-nandana,
ughāḍiyā hṛdayera śoka
dainya-nirveda-viṣāde, hṛdayera avasāde,
punarapi paḍe eka śloka
kari' – vydávající; eta – takový; vilapana – nářek; prabhu – Pán; śacī-nandana – syn matky Śacī; ughāḍiyā – otevírající; hṛdayera – srdce; śoka – nářek; dainya – pokoru; nirveda – zklamání; viṣāde – ve stavu rozmrzelosti; hṛdayera – srdce; avasāde – v beznadĕji; punar-api – opakovanĕ; paḍe – recituje; eka – jeden; śloka – verš.
Śrī Caitanya Mahāprabhu tímto způsobem naříkal a otevíral dveře zármutku ve svém srdci. Rozmrzelý, pokorný a zklamaný, s beznadĕjí v srdci znovu a znovu recitoval jeden verš.
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je slovo dainya (pokora) vysvĕtleno takto: „Když se spojí pocity neštĕstí, strachu a provinilosti za ublížení, človĕk se cítí podřadný. Tento pocit podřadnosti se nazývá dīnatā neboli pokora. Pod jejím vlivem si človĕk připadá fyzicky nečinný, omlouvá se a jeho vĕdomí je rozrušené. Jeho mysl je také neklidná a je vidĕt i mnoho dalších příznaků.“ Slovo nirveda je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu také vysvĕtleno: „Pokud človĕk nesplní svoje povinnosti, může cítit neštĕstí a osamĕní, ale také žárlivost a nářek. Výsledná beznadĕj se nazývá nirveda. Človĕku zachvácenému takovou bezmocností se hlavou honí různé myšlenky, tečou mu slzy, ztrácí tĕlesnou barvu, je pokořený a tĕžce dýchá.“ Také slovo viṣāda je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu vysvĕtleno: „Když se človĕku nepodaří dosáhnout vytouženého životního cíle a lituje všech svých přestupků, jedná se o stav lítosti zvaný viṣāda.“ Vysvĕtleny jsou také příznaky stavu avasāda: „Človĕk dychtí vrátit se do původního stavu a ptá se, jak toho dosáhnout. Je zadumaný, tĕžce dýchá, pláče a naříká a také se mĕní barva jeho tĕla a má sucho na jazyku.“
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je zmínĕno třicet tři takových ničivých příznaků. Jsou vyjádřeny slovy, obočím a očima. Říká se jim vyabhicārī bhāva neboli ničivá extáze. Pokud trvají, nazývají se nĕkdy sañcārī neboli trvalá extáze.