Text 63
nānā-bhāvera prābalya, haila sandhi-śābalya,
bhāve-bhāve haila mahā-raṇa
autsukya, cāpalya, dainya, roṣāmarṣa ādi sainya,
premonmāda — sabāra kāraṇa
nānā – různých; bhāvera – extází; prābalya – síla; haila – bylo; sandhi – setkání; śābalya – neshoda; bhāve-bhāve – mezi extázemi; haila – byla; mahā-raṇa – velký boj; autsukya – dychtivost; cāpalya – bezmocnost; dainya – pokora; roṣa-amarṣa – hnĕv a netrpĕlivost; ādi – všichni tito; sainya – vojáci; prema-unmāda – šílenství z lásky; sabāra – všeho; kāraṇa – příčina.
Různé druhy extáze vyvolaly protichůdné stavy mysli, což vyústilo ve velkou bitvu mezi tĕmito extázemi. Úzkost, bezmocnost, pokora, hnĕv a netrpĕlivost byly jako bojující vojáci a šílenství způsobené láskou k Bohu bylo příčinou.
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je řečeno, že když dojde ke konfliktu podobných extází způsobených různými příčinami, označuje se to jako svarūpa-sandhi. Pokud se setkají protichůdné prvky, nazývá se jejich konflikt bhinna-rūpa-sandhi neboli střet protichůdných extází, bez ohledu na to, zda povstaly ze společné příčiny, nebo ne. Pokud se ve stejném okamžiku společnĕ objeví různé extáze, jako je strach a štĕstí nebo lítost a štĕstí, říká se tomu setkání (sandhi). Slovo śābalya označuje spojení různých druhů extatických příznaků, jako je pýcha, bezradnost, pokora, vzpomínky, pochyby, netrpĕlivost zapříčinĕná urážkou, strach, zklamání, trpĕlivost a dychtivost. Napĕtí, které vzniká jejich spojením, se nazývá śābalya. Autsukya neboli dychtivost je zase velmi silná touha vidĕt vytoužený objekt neboli neschopnost snést další okamžik bez spatření vytouženého objektu. V přítomnosti této dychtivosti vysychá v ústech a dostaví se neklid. Znatelná je také úzkost, tĕžké dýchání a houževnatost. Bezmocnost (cāpalya) je stav lehkovážnosti zapříčinĕné silnou připoutaností a velkým rozrušením mysli. Doprovázejí ji také neschopnost správného úsudku, zneužívání slov a umínĕné jednání bez obav. Když se človĕk rozzlobí na druhého, uráží a hrubĕ mluví, říká se tomuto hnĕvu roṣa. Je-li človĕk nervózní, protože byl pokárán nebo uražen, říká se výslednému stavu mysli amarṣa. Tehdy dochází k pocení, bolestem hlavy, blednutí, pocitům úzkosti a objevuje se nutkání najít pomoc. Viditelnými příznaky jsou nevraživost, odpor a ztrestání.