Text 72
stambha, kampa, prasveda, vaivarṇya, aśru, svara-bheda,
deha haila pulake vyāpita
hāse, kānde, nāce, gāya, uṭhi’ iti uti dhāya,
kṣaṇe bhūme paḍiyā mūrcchita
stambha – znehybnĕní; kampa – třes; prasveda – pocení; vaivarṇya – blednutí; aśru – slzy; svara-bheda – zalykání hlasu; deha – tĕlo; haila – bylo; pulake – blažeností; vyāpita – prostoupené; hāse – smĕje se; kānde – pláče; nāce – tančí; gāya – zpívá; uṭhi' – vstávající; iti uti – sem a tam; dhāya – bĕhá; kṣaṇe – nĕkdy; bhūme – na zem; paḍiyā – padající; mūrcchita – v bezvĕdomí.
V tĕle Pána Caitanyi Mahāprabhua docházelo k různým promĕnám: ke znehybnĕní, třesu, pocení, blednutí, pláči a zalykání hlasu. Jeho celé tĕlo tak bylo prostoupené transcendentální blažeností, což způsobilo, že se Caitanya Mahāprabhu nĕkdy smál, nĕkdy plakal, nĕkdy tančil a nĕkdy zpíval. Nĕkdy vstal a bĕhal sem a tam a nĕkdy upadl v bezvĕdomí na zem.
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je popsáno osm transcendentálních tĕlesných promĕn. Stambha neboli znehybnĕní označuje stav, kdy je mysl transcendentálnĕ pohroužená. Uklidnĕná mysl tehdy spočívá na životním vzduchu a projevují se různé tĕlesné promĕny. Tyto příznaky lze pozorovat na tĕle pokročilého oddaného. Je-li životní vzduch témĕř nečinný, říká se tomu „znehybnĕní“. Výslednými emocemi jsou radost, strach, úžas, mrzutost a hnĕv. Dochází ke ztrátĕ řeči a ruce ani nohy se nehýbou. Znehybnĕní je jinak mentální stav. Na začátku je po celém tĕle vidĕt mnoho dalších příznaků, které jsou velice subtilní, ale postupnĕ jsou čím dál očividnĕjší. Když človĕk nemůže mluvit, jeho činné smysly přirozenĕ ustrnou a poznávací smysly přestávají vnímat. Kampa, třes tĕla, je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsán jako výsledek zvláštního druhu strachu, hnĕvu a radosti. Tomu se říká vepathu či kampa. Začne-li se tĕlo společným vlivem radosti, strachu a hnĕvu potit, říká se tomu sveda. Vaivarṇya je popsáno jako zmĕna barvy kůže zapříčinĕná spojením mrzutosti, hnĕvu a strachu. Při tĕchto emocích človĕk zbledne a tĕlo zhubne. Aśru je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsáno jako spojení radosti, hnĕvu a mrzutosti, což způsobuje, že z očí samovolnĕ vytékají slzy. Pocházejí-li slzy z radosti, jsou studené, ale pocházejí-li z hnĕvu, jsou horké. V obou případech jsou oči neklidné, zarudlé a svĕdí. To vše jsou příznaky aśru. Dojde-li ke spojení mrzutosti, údivu, hnĕvu, radosti a strachu, zalkne se hlas. Tomuto zalknutí se říká gadgada. Śrī Caitanya Mahāprabhu hovoří o gadgada-ruddhayā girā neboli „zajíkání se“. Pulaka je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsáno jako spojení radosti, povzbuzení a strachu, které způsobuje zježení chlupů na tĕle. Tomuto tĕlesnému stavu se říká pulaka.