Ve dvacáté druhé kapitole popisuje Śrī Caitanya Mahāprabhu proces oddané služby. Na začátku popisuje pravdu o živé bytosti a jedinečnost oddané služby. Potom vysvĕtluje zbytečnost mentální spekulace a mystické yogy. Živé bytosti se za každých okolností doporučuje přijmout cestu oddané služby tak, jak ji osobnĕ vysvĕtlil Śrī Caitanya Mahāprabhu. Spekulativní postup takzvaných jñānīch je považován za plýtvání časem, a to je potvrzeno v této kapitole. Cesty karma-kāṇḍy, jñāna-kāṇḍy a mystické yogy by mĕl inteligentní človĕk opustit. Mĕl by se všech tĕchto zbytečných postupů vzdát a vážnĕ přijmout cestu rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy. Tak bude jeho život úspĕšný. Pokud nĕkdo plnĕ přijme vĕdomí Kṛṣṇy, samotný Pán Kṛṣṇa ho zachrání, i když nĕkdy může být kvůli svému předchozímu praktikování mentální spekulace či mystické yogy rozrušený. Skutečností je, že oddanou službu človĕk získá díky požehnání čistého oddaného (sa mahātmā su-durlabhaḥ). Čistý oddaný je nejvyšším transcendentalistou a každý, kdo chce probudit své spící vĕdomí Kṛṣṇy, musí obdržet jeho milost. Musí se sdružovat s čistými oddanými. Čistá oddaná služba se probudí u toho, kdo má pevnou víru ve slova velké duše.