Text 100
ānukūlyasya saṅkalpaḥ
prātikūlyasya varjanam
rakṣiṣyatīti viśvāso
goptṛtve varaṇaṁ tathā
ātma-nikṣepa-kārpaṇye
ṣaḍ-vidhā śaraṇāgatiḥ
ānukūlyasya – všeho, co pomáhá v oddané službĕ Pánu; saṅkalpaḥ – přijímání; prātikūlyasya – všeho, co brání v oddané službĕ; varjanam – naprosté zavržení; rakṣiṣyati – ochrání; iti – tak; viśvāsaḥ – silné přesvĕdčení; goptṛtve – že je ochránce jako otec či manžel, pán nebo živitel; varaṇam – přijetí; tathā – jakož i; ātma-nikṣepa – naprostá odevzdanost; kārpaṇye – a pokora; ṣaṭ-vidhā – šesterý; śaraṇa-āgatiḥ – způsob odevzdání se.
„ ,Přijetí toho, co je příznivé pro oddanou službu, zamítnutí vĕcí nepříznivých, přesvĕdčení, že mĕ Kṛṣṇa ochrání, přijetí Pána jako svého ochránce či pána, naprostá odevzdanost a pokora je šest způsobů odevzdání se.̀ “
Toho, kdo se zcela odevzdal, charakterizuje následujících šest vlastností: (1) Oddaný musí přijmout vše, co je příznivé pro transcendentální láskyplnou službu Pánu. (2) Musí odmítnout vše, co je pro službu Pánu nepříznivé. Tomu se také říká odříkání. (3) Oddaný musí být pevnĕ přesvĕdčený, že ho Kṛṣṇa ochrání. Nikdo jiný nás ve skutečnosti ochránit nemůže, a být o tom pevnĕ přesvĕdčený, se nazývá víra. Tato víra je jiná než víra impersonalisty, který chce splynout se září Brahmanu, aby ukončil opakované rození a umírání. Oddaný chce navždy sloužit Pánu. Díky tomu je Kṛṣṇa ke svému oddanému milostivý a poskytuje mu veškerou ochranu před různými druhy nebezpečí na cestĕ oddané služby. (4) Oddaný by mĕl Kṛṣṇu přijmout jako svého svrchovaného živitele a pána. Nemĕl by si myslet, že ho ochraňuje nĕjaký polobůh. Mĕl by záviset pouze na Kṛṣṇovi a považovat Ho za svého jediného ochránce. Oddaný musí být pevnĕ přesvĕdčený o tom, že ve třech svĕtech nemá jiného ochránce a živitele než Kṛṣṇu. (5) Odevzdání se znamená, neustále si být vĕdom toho, že naše činnosti a touhy nejsou nezávislé. Oddaný zcela závisí na Kṛṣṇovi a jedná a uvažuje tak, jak si Kṛṣṇa přeje. (6) Oddaný je mírný a pokorný.
Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (15.15) říká:
sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham
„Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází pamĕť, poznání i zapomnĕní. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mĕ. To Já jsem sestavil Vedāntu a Já jsem také znalcem Véd.“ Kṛṣṇa dlí v srdcích všech živých bytostí a s každou jedná jinak v závislosti na jejím postavení. Živá bytost je buď pod ochranou klamné energie, nebo pod osobní ochranou Kṛṣṇy. Pokud je zcela odevzdaná, je pod přímou Kṛṣṇovou ochranou a Kṛṣṇa jí dává veškerou inteligenci potřebnou k pokroku v duchovní realizaci. Neoddaný je však pod ochranou klamné energie a na svůj vztah s Kṛṣṇou čím dál více zapomíná. Nĕkdy slyšíme otázku, jak Kṛṣṇa způsobí, že nĕkdo zapomene? Kṛṣṇa osobnĕ zařizuje, aby Jeho oddaný zapomnĕl na hmotné činnosti, a prostřednictvím māyi způsobuje, že neoddaný zapomíná na službu Pánu. Tomu se říká apohana.