Text 109
rāga-hīna jana bhaje śāstrera ājñāya
‘vaidhī bhakti’ bali’ tāre sarva-śāstre gāya
rāga-hīna – ti, kdo postrádají spontánní pouto ke Kṛṣṇovi; jana – osoby; bhaje – vykonávají oddanou službu; śāstrera ājñāya – podle usmĕrňujících zásad popsaných ve zjevených písmech; vaidhī bhakti – usmĕrnĕná oddaná služba; bali' – nazývající se; tāre – to; sarva-śāstre – všechna zjevená písma; gāya – zpívají.
„Ti, kdo ještĕ nedosáhli úrovnĕ spontánní připoutanosti v oddané službĕ, slouží pod vedením pravého duchovního mistra podle usmĕrňujících zásad popsaných ve zjevených písmech. Tento druh oddané služby písma označují jako vaidhī bhakti.“
Na začátku musí človĕk naslouchat pravému duchovnímu mistrovi. To je příznivé pro pokrok v oddané službĕ. V rámci tohoto procesu oddaný pod vedením duchovního mistra naslouchá, zpívá, vzpomíná a vĕnuje se uctívání Božstev. To jsou prvotní nejdůležitĕjší činnosti oddané služby. Oddaná služba se nesmí vykonávat pro nĕjaký hmotný cíl. Človĕk by ani nemĕl toužit po splynutí s Absolutní Pravdou. Taková služba musí být vykonávána pouze z lásky. Ahaitukī, apratihatā. Oddaná služba musí být prostá vedlejších motivů. Pokud tomu tak je, žádné hmotné okolnosti ji nezastaví a oddaný může postupnĕ dospĕt až na úroveň spontánní láskyplné služby. Dítĕ se posílá do školy přes jeho nevoli, aby získalo vzdĕlání, ale když ho to začne v dalších letech trochu bavit, zapojí se samo od sebe a stane se učencem. Nikoho nelze donutit, aby se stal učencem, ale na začátku se nĕkdy nátlak používá. Dítĕ je donuceno chodit do školy a učit se číst a psát podle pokynů svých učitelů. To je rozdíl mezi vaidhī bhakti a spontánní bhakti. Spící láska ke Kṛṣṇovi, která se nachází v srdci každé bytosti, se pouze musí probudit usmĕrňujícím procesem oddané služby. Psaní na stroji se učíme podle zásad učebnice strojopisu. Musíme se naučit správnému prstokladu a cvičit. Když to zvládneme, můžeme psát rychle a bez chyb, aniž bychom se vůbec dívali na klávesnici. Stejné je to s usmĕrňujícími zásadami oddané služby. Pokud je následujeme tak, jak je předkládá duchovní mistr, můžeme dosáhnout spontánní láskyplné služby, kterou už má každý v srdci (nitya-siddha kṛṣṇa-prema).
Spontánní služba není nic umĕlého. Musíme pouze na tuto úroveň dospĕt vykonáváním oddané služby podle usmĕrňujících zásad. Je tedy třeba praktikovat naslouchání a zpívání a následovat další usmĕrňující zásady, jako je čištĕní chrámu, osobní hygiena, vstávat časnĕ ráno, zúčastňovat se maṅgala-ārati a tak dále. Pokud od začátku nejsme na úrovni spontánní služby, musíme přijmout usmĕrnĕnou službu podle pokynů duchovního mistra. Této usmĕrnĕné službĕ se říká vaidhī bhakti.