Text 42
sthānābhilāṣī tapasi sthito ’haṁ
tvāṁ prāptavān deva-munīndra-guhyam
kācaṁ vicinvann api divya-ratnaṁ
svāmin kṛtārtho ’smi varaṁ na yāce
sthāna-abhilāṣī – toužící po vysokém postavení v hmotném svĕtĕ; tapasi – v náročné askezi; sthitaḥ – pohroužený; aham – já; tvām – Tebe; prāptavān – získal jsem; deva-muni-indra-guhyam – tĕžké dosáhnout dokonce i pro velké polobohy, svĕtce a krále; kācam – sklenĕný střep; vicinvan – hledající; api – i když; divya-ratnam – transcendentální drahokam; svāmin – ó můj Pane; kṛta-arthaḥ asmi – jsem zcela spokojený; varam – jakékoliv požehnání; na yāce – nežádám.
„(Dhruva Mahārāja na požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství řekl:) ,Ó můj Pane, toužil jsem po zámožném hmotném postavení, a tak jsem provádĕl náročnou askezi. Nyní jsem získal Tebe, jehož mohou jen stĕží dosáhnout velcí polobozi, svĕtci a králové. Hledal jsem sklenĕný střep, a místo toho jsem našel vzácný drahokam. Jsem proto tak spokojený, že Tĕ nežádám o žádné požehnání.̀ “
Tento verš je z Hari-bhakti-sudhodayi (7.28).