Text 51
mahat-kṛpā vinā kona karme ‘bhakti’ naya
kṛṣṇa-bhakti dūre rahu, saṁsāra nahe kṣaya
mahat-kṛpā – milosti velkých oddaných; vinā – bez; kona karme – díky nĕjaké jiné činnosti; bhakti naya – není oddaná služba; kṛṣṇa-bhakti – láska ke Kṛṣṇovi nebo oddaná služba Kṛṣṇovi; dūre rahu – když zanecháme stranou; saṁsāra – otroctví hmotné existence; nahe – není; kṣaya – zničení.
„Dokud človĕk nezíská přízeň čistého oddaného, nemůže dosáhnout úrovnĕ oddané služby. Ani nemůže být vysvobozen z otroctví hmotné existence, o kṛṣṇa-bhakti ani nemluvĕ.“
Zbožné činnosti přinášejí hmotné bohatství, ale oddanou službu nelze získat žádným množstvím hmotných zbožných činností – ani rozdáváním milodarů, ani otvíráním nemocnic či škol, ani lidumilnou prací. Oddanou službu lze získat jedinĕ milostí čistého oddaného. Bez milosti čistého oddaného nelze ani uniknout otroctví hmotné existence. Slovo mahat v tomto verši znamená „čistý oddaný“, což potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (9.13):
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
„Ó synu Pṛthy! Ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské přírody. Plnĕ se vĕnují oddané službĕ, protože Mĕ znají jako původní a nevyčerpatelnou Nejvyšší Osobnost Božství.“
Človĕk se musí sdružovat s mahātmou, který přijal Kṛṣṇu jako nejvyšší zdroj celého stvoření. Nikdo nemůže chápat Kṛṣṇovo absolutní postavení, aniž by byl mahātmā. Mahātmā je vzácný a transcendentální a je to čistý oddaný Pána Kṛṣṇy. Hlupáci považují Kṛṣṇu za lidskou bytost a Jeho čistého oddaného také. Ať je človĕk čímkoliv, musí přijmout útočištĕ u lotosových nohou oddaného mahātmy a chovat se k nĕmu jako k nejvznešenĕjšímu dobrodinci celé lidské společnosti. U takového mahātmy bychom mĕli hledat ochranu a prosit o jeho bezpříčinnou milost. Jedinĕ díky jeho požehnání se může človĕk vymanit z pout k hmotnému životu. Takto uvolnĕn se milostí mahātmy zapojí do transcendentální láskyplné služby Pánu.