Text 52
rahūgaṇaitat tapasā na yāti
na cejyayā nirvapaṇād gṛhād vā
na cchandasā naiva jalāgni-sūryair
vinā mahat-pāda-rajo-’bhiṣekam
rahūgaṇa – ó králi Rahūgaṇo; etat – toto; tapasā – tvrdou askezí; na yāti – nezíská; na – ani; ca – také; ijyayā – okázalým uctíváním; nirvapaṇāt – přijetím stavu odříkání; gṛhāt – domácím provádĕním obĕtí; vā – nebo; na chandasā – ani studiem Véd; na – ani; eva – zajisté; jala-agni-sūryaiḥ – uctíváním vody, ohnĕ nebo spalující sluneční záře; vinā – bez; mahat-pāda-rajaḥ – prachem z lotosových nohou mahātmy; abhiṣekam – pokropení.
„ ,Ó králi Rahūgaṇo, nikdo nemůže dosáhnout oddané služby, dokud nevezme na svou hlavu prach z lotosových nohou čistého oddaného (mahājany neboli mahātmy). Oddané služby nelze dosáhnout pouhým podstupováním tvrdé askeze, okázalým uctíváním Božstva, přísným dodržováním usmĕrňujících zásad stavu sannyās či gṛhastha, ani studováním Véd, potápĕním se do vody a vystavováním se ohni či spalujícím slunečním paprskům.̀ “
Tento verš se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.12.12). Jaḍa Bharata zde říká králi Rahūganovi, jak dosáhl úrovnĕ paramahaṁsy. Mahārāja Rahūgaṇa, král Sindhu-sauvíry, se zeptal Jaḍy Bharaty, jak dospĕl na tuto úroveň. Král si ho původnĕ zavolal, aby nesl jeho nosítka, ale když od paramahaṁsy Jaḍy Bharaty uslyšel o nejvyšší filosofii, vyjádřil údiv a zeptal se ho, jak dosáhl tak vznešeného osvobození. Jaḍa Bharata tehdy krále poučil, jak se odpoutat od náklonnosti k hmotĕ.