Následující shrnutí dvacáté třetí kapitoly předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. V této kapitole Śrī Caitanya Mahāprabhu popisuje příznaky emocí a lásky, probuzení našeho původního láskyplného vztahu s Pánem a také vlastnosti oddaného, který této úrovnĕ dosáhl. Dále popisuje postupné zvĕtšování lásky k Bohu až po úroveň mahābhāvy. Potom popisuje pĕt druhů nálad, ve kterých jsou oddaní přitahováni ke Kṛṣṇovi, a jak se rozvíjejí. Popisuje také náladu pocházející z milostné lásky, která je nejvyšší emocí. Milostná láska se dĕlí do dvou kategorií – svakīya a parakīya. Svakīya znamená milostné vztahy mezi manželi a parakīya jsou milostné vztahy mezi dvĕma milenci. Toho se týká mnoho popisů. Je zde také popis šedesáti čtyř transcendentálních vlastností Kṛṣṇy a dvaceti pĕti transcendentálních vlastností Śrīmatī Rādhārāṇī.