Text 111-112
samaḥ śatrau ca mitre ca
tathā mānāpamānayoḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
samaḥ saṅga-vivarjitaḥ
tulya-nindā-stutir maunī
santuṣṭo yena kenacit
aniketaḥ sthira-matir
bhaktimān me priyo naraḥ
samaḥ – stejný; śatrau – k nepříteli; ca – také; mitre – k příteli; ca – a; tathā – podobnĕ; māna-apamānayoḥ – v úctĕ či pohanĕ; śīta – v zimĕ; uṣṇa – a spalujícím horku; sukha – ve štĕstí; duḥkheṣu – a v neštĕstí; samaḥ – vyrovnaný; saṅga-vivarjitaḥ – bez náklonnosti; tulya – stejný; nindā – pomluvy; stutiḥ – a chvála; maunī – vážný; santuṣṭaḥ – vždy spokojený; yena kenacit – se vším, co přichází; aniketaḥ – nepřipoutaný ke svému obydlí; sthira – stálé; matiḥ – mysli; bhakti-mān – neochvĕjný v oddané službĕ; me – Mnĕ; priyaḥ – drahá; naraḥ – osoba.
„ ,Ten, kdo hledí stejnĕ na přátele i nepřátele, je vyrovnaný v úctĕ i pohanĕ, horku i zimĕ, štĕstí i neštĕstí, slávĕ i potupĕ, není připoutaný k hmotným vĕcem a je vždy vážný a za každých okolností spokojený, kdo se nestará o to, kde bude bydlet, a je vždy neochvĕjný v oddané službĕ – takový človĕk je Mi velmi drahý.̀ “