Text 117-118
mauṣala-līlā, āra kṛṣṇa-antardhāna
keśāvatāra, āra yata viruddha vyākhyāna
mahiṣī-haraṇa ādi, saba — māyāmaya
vyākhyā śikhāila yaiche susiddhānta haya
mauṣala-līlā – zábava zničení yaduovské dynastie; āra – také; kṛṣṇa-antardhāna – odchod Kṛṣṇy; keśa-avatāra – inkarnace vlasů; āra – také; yata – všechny; viruddha vyākhyāna – výroky v rozporu se závĕry založenými na vĕdomí Kṛṣṇy; mahiṣī-haraṇa – únos královen; ādi – a tak dále; saba – všechny; māyā-maya – stvořené vnĕjší energií; vyākhyā – vysvĕtlení (odrážející útoky asurů); śikhāila – vyložil; yaiche – které; su-siddhānta – správné závĕry; haya – jsou.
Klamné příbĕhy odporující závĕrům vĕdomí Kṛṣṇy se týkají zničení yaduovské dynastie, Kṛṣṇova odchodu, příbĕhu, jak se Kṛṣṇa a Balarāma zjevili z černého a bílého vlasu Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua, a příbĕhu o únosu královen. Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvĕtlil Sanātanovi Gosvāmīmu správné závĕry tĕchto příbĕhů.
Mnozí asurové ze závisti Kṛṣṇu popisují jako černou vránu nebo inkarnaci vlasu. Śrī Caitanya Mahāprabhu Sanātanovi Gosvāmīmu vysvĕtlil, jak všechna tato asurská vysvĕtlení Kṛṣṇy porazit. Slovo kāka znamená vrána a keśa znamená vlas. Asurové Kṛṣṇu popisují jako inkarnaci vrány, inkarnaci śūdry (tmavého kmene) a inkarnaci vlasu, aniž by vĕdĕli, že slovo keśa znamená ka-īśa a že ka znamená Pán Brahmā a īśa znamená Pán. Slovo keśa tak vyjadřuje, že Kṛṣṇa je Pánem Pána Brahmy.
Nĕkteré ze zábav Pána Kṛṣṇy jsou v textu Mahābhāraty popsány jako mauṣala-līlā. Patří mezi nĕ zničení yaduovské dynastie, Kṛṣṇův odchod, to, jak byl zasažen šípem lovce, příbĕh o Kṛṣṇovi jako inkarnaci kousku vlasu (keśa-avatāra) a také mahiṣī-haraṇa neboli únos Kṛṣṇových královen. Tyto zábavy nejsou opravdové, ale vyprávĕjí se pro zmatení asurů, kteří chtĕjí dokázat, že Kṛṣṇa je obyčejná lidská bytost. Tyto zábavy jsou klamné v tom smyslu, že nejsou vĕčné, ani transcendentální neboli duchovní. Existuje mnoho lidí, kteří se již od přírody staví proti svrchovanosti Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Tĕmto lidem se říká asurové. Mají o Kṛṣṇovi mylné představy. V Bhagavad-gītĕ se uvádí, že asurové dostávají možnost na Kṛṣṇu v každém životĕ více a více zapomínat. Rodí se proto v rodinách asurů a jsou ohlednĕ postavení Kṛṣṇy neustále zmateni. Asurové v rouchu sannyāsīch dokonce různými způsoby podle svých představ vysvĕtlují Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam. Jeden život za druhým tak zůstávají asury.
O keśa-avatārovi (inkarnaci vlasu) je zmínka ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.7.26). Také ve Viṣṇu Purāṇĕ se uvádí: ujjahārātmanaḥ keśau sita-kṛṣṇau mahā-bala.
I v Mahābhāratĕ (Ādi-parvĕ 189.31–32) stojí:
sa cāpi keśau harir uccakarta
ekaṁ śuklam aparam cāpi kṛṣṇam
tau cāpi keśāv āviśatāṁ yadūnāṁ
kule striyau rohiṇīṁ devakīṁ ca
tayor eko balabhadro babhūva
yo ’sau śvetas tasya devasya keśaḥ
kṛṣṇo dvitīyaḥ keśavaḥ sambabhūva
keśaḥ yo ’sau varṇataḥ kṛṣṇa uktaḥ
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Viṣṇu Purāṇĕ a Mahābhāratĕ jsou tedy odkazy na to, že Kṛṣṇa a Balarāma jsou inkarnace černého a bílého vlasu. Je řečeno, že Pán Viṣṇu si z hlavy vytrhl dva vlasy – bílý a černý, které vstoupily do lůn Rohiṇī a Devakī z yaduovské dynastie. Balarāma se narodil Rohiṇī a Kṛṣṇa Devakī. Balarāma se tedy narodil z prvního vlasu a Kṛṣṇa z druhého. Bylo také předpovĕzeno, že všichni asurové, nepřátelé polobohů, budou poraženi Pánem Viṣṇuem v Jeho bílé a černé úplné expanzi a že se zjeví Nejvyšší Osobnost Božství a bude vykonávat úžasné činnosti. Viz kniha Laghu-bhāgavatāmṛta, kapitola zvaná Kṛṣṇāmṛta, verše 156–164. Śrīla Rūpa Gosvāmī tyto argumenty o inkarnaci vlasu vyvrátil, a jeho vyvrácení ve svých komentářích dále podporuje Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa. Dále se toto téma rozebírá v Kṛṣṇa-sandarbĕ (Anucchedĕ 29) a v komentáři známém jako Sarva-saṁvādinī od Śrīly Jīvy Gosvāmīho.