Text 47
premādika sthāyi-bhāva sāmagrī-milane
kṛṣṇa-bhakti rasa-rūpe pāya pariṇāme
prema-ādika – láska k Bohu počínaje śāntou, dāsyou a tak dále; sthāyi-bhāva – trvalé extáze; sāmagrī-milane – smíšením s dalšími přímĕsemi; kṛṣṇa-bhakti – oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi; rasa-rūpe – tvořená transcendentálními náladami; pāya – stává se; pariṇāme – přemĕnou.
„Když se trvalé extáze (neutralita, služebnictví a tak dále) smísí s dalšími přímĕsemi, oddaná služba s láskou k Bohu se zmĕní a tvoří ji pak transcendentální nálady.“
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.4–5) je dáno toto vysvĕtlení:
athāsyāḥ keśava-rater
lakṣitāyā nigadyate
sāmagrī-paripoṣeṇa
paramā rasa-rūpatā
vibhāvair anubhāvaiś ca sāttvikair vyabhicāribhiḥ
svādyatvaṁ hṛdi bhaktānām ānītā śravaṇādibhiḥ
eṣā kṛṣṇa-ratiḥ sthāyī bhāvo bhakti-raso bhavet
„Láska ke Kṛṣṇovi, Keśavovi, dosáhne nejvyšší úrovnĕ (kdy sestává z nálad) tehdy, když jsou naplnĕny její přímĕsi. Prostřednictvím vibhāvy, anubhāvy, sāttviky a vyabhicārī se oživí naslouchání a opĕvování a oddaný je schopný vychutnávat si lásku ke Kṛṣṇovi. Připoutanost ke Kṛṣṇovi neboli trvalá extáze (sthāyī-bhāva) se pak stane náladou oddané služby (bhakti-rasou).“