Text 104
sādhu-saṅga, kṛṣṇa-kṛpā, bhaktira svabhāva
e tine saba chāḍāya, kare kṛṣṇe ‘bhāva’
sādhu-saṅga – společnost oddaných; kṛṣṇa-kṛpā – milost Pána Kṛṣṇy; bhaktira – oddané služby; svabhāva – povaha; e tine – tyto tři; saba chāḍāya – způsobí, že zanechají všeho ostatního; kare – činí; kṛṣṇe – Pánu Kṛṣṇovi; bhāva – milostné vztahy.
„Společnost oddaného, Kṛṣṇova milost a povaha oddané služby človĕku pomohou vzdát se veškeré nežádoucí společnosti a postupnĕ se povýšit na úroveň lásky k Bohu.“
Tento verš poukazuje na společnost čistých oddaných, Kṛṣṇovu milost a prokazování oddané služby. To vše človĕku pomáhá vzdát se společnosti neoddaných a hmotného bohatství daného vnĕjší energií māyou. Čistého oddaného nikdy nepřitahuje hmotné bohatství, protože ví, že marnit čas získáváním hmotného bohatství je zneužitím daru lidského života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno śrama eva hi kevalam. Politici, sociální pracovníci, filantropové, filosofové a lidumilové v očích oddaného pouze marní čas, protože jejich činnosti a propaganda lidskou společnost nevysvobodí z kolobĕhu rození a umírání. Tito takzvaní filantropové, politici a filosofové nemají poznání, protože nevĕdí, že po smrti život pokračuje. Pochopit život po smrti je začátek duchovního poznání. Pouhým pochopením prvních lekcí z Bhagavad-gīty může človĕk pochopit sám sebe, a kdo je. Bhagavad-gītā (2.13) říká:
dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
„Tak jako vtĕlená duše přechází v tomto tĕle z dĕtství do mládí a do stáří, přechází v okamžiku smrti do jiného tĕla. Moudrý človĕk se touto zmĕnou nenechá zmást.“
Hloupý človĕk nezná skutečnou vĕdu života, a proto se v tomto životĕ zabývá dočasnými činnostmi, kterými se stále více zaplétá do kolobĕhu rození a umírání. Vždy touží po hmotném bohatství, jehož lze dosáhnout karmou, jñānou a yogou. Pokud se však skutečnĕ povýší na úroveň oddanosti, všech tĕchto tužeb se vzdá. Tomu se říká anyābhilāṣitā-śūnya. Potom se stane čistým oddaným.