Text 137
bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syād
īśād apetasya viparyayo ’smṛtiḥ
tan-māyayāto budha ābhajet taṁ
bhaktyaikayeśaṁ guru-devatātmā
bhayam – strach; dvitīya-abhiniveśataḥ – z mylné představy, že je výtvorem hmotné energie; syāt – povstává; īśāt – od Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy; apetasya – toho, kdo se odtáhl (podmínĕné duše); viparyayaḥ – převrácené v postavení; asmṛtiḥ – žádné ponĕtí o svém vztahu s Nejvyšším Pánem; tat-māyayā – kvůli iluzorní energii Nejvyššího Pána; ataḥ – proto; budhaḥ – ten, kdo je moudrý; ābhajet – musí uctívat; tam – Jeho; bhaktyā – oddanou službou; ekayā – nerozptýlený karmou nebo jñānou; īśam – Nejvyšší Osobnost Božství; guru – jako duchovního mistra; devatā – Pána hodného uctívání; ātmā – Nadduši.
„ ,Hmotná energie je oddĕlená od Kṛṣṇy a živá bytost, kterou upoutá, podlehne strachu. Protože je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddĕlená hmotnou energií, má převrácené pojetí života. Místo aby byla vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, snaží se s Ním soupeřit. Tomu se říká viparyayo 'smṛtiḥ. Ten, kdo je skutečnĕ učený a pokročilý, tuto chybu odstraní tím, že Nejvyšší Osobnost Božství uctívá jako svého duchovního mistra, uctívané Božstvo a zdroj života. Tak Pána uctívá procesem ryzí oddané služby.̀ “
Tento verš je citován ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.37).