Text 169
tasyaiva hetoḥ prayateta kovido
na labhyate yad bhramatām upary adhaḥ
tal labhyate duḥkha-vad anyataḥ sukhaṁ
kālena sarvatra gabhīra-raṁhasā
tasya eva – pro tento; hetoḥ – důvod; prayateta – mĕl by se snažit; kovidaḥ – ten, kdo je vzdĕlaný a inteligentní; na – ne; labhyate – je dosaženo; yat – to, co; bhramatām – tĕch, kdo bloudí; upari adhaḥ – nahoru a dolů; tat – to; labhyate – je dosaženo; duḥkha-vat – stejnĕ jako štĕstí a neštĕstí; anyataḥ – z jiných důvodů (svých minulých činů); sukham – štĕstí; kālena – časem; sarvatra – všude; gabhīra – nepřekonatelnou; raṁhasā – mající sílu.
„ ,Transcendentálního postavení nelze dosáhnout putováním nahoru a dolů z Brahmaloky a Satyaloky na Pātālaloku. Ten, kdo je skutečnĕ vzdĕlaný a inteligentní, by se mĕl snažit dosáhnout tohoto vzácného transcendentálního postavení. Silou času človĕk obdrží jakékoliv štĕstí, které je dosažitelné v tĕchto čtrnácti svĕtech, a stejné je to s neštĕstím. Protože duchovní vĕdomí se však tímto způsobem získat nedá, je třeba o nĕ usilovat.̀ “
Tento verš vyslovil ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.18) Nārada Muni. Nārada Muni promlouval k Vyāsadevovi, který byl i po sestavení veškeré védské literatury mrzutý. V této souvislosti Śrīlovi Vyāsadevovi poradil, aby usiloval o dosažení oddané služby, a ničeho jiného.