Text 176
prāyo batāmba munayo vihagā vane ’smin
kṛṣṇekṣitaṁ tad-uditaṁ kala-veṇu-gītam
āruhya ye druma-bhujān rucira-pravālān
śṛṇvanti mīlita-dṛśo vigatānya-vācaḥ
prāyaḥ – témĕř; bata – jistĕ; amba – ó matko; munayaḥ – velcí mudrci; vihagāḥ – ptáci; vane – v lese; asmin – tomto; kṛṣṇa-īkṣitam – když vidí Kṛṣṇovy lotosové nohy; tat-uditam – Jím stvořená; kala-veṇu-gītam – sladká hra na flétnu; āruhya – poté, co vylétnou; ye – oni všichni; druma-bhujān – do vĕtví stromů; rucira-pravālān – mají překrásné popínavé rostliny a vĕtvičky; śṛṇvanti – poslouchají; mīlita-dṛśaḥ – se zavřenýma očima; vigata-anya-vācaḥ – ztichnou.
„ ,Má drahá matko, v tomto lese všichni ptáci vyletí do překrásných korun stromů, zavřou oči a bez zájmu o jakékoliv další zvuky naslouchají pouze tónům Kṛṣṇovy flétny. Tito ptáci musí být na stejné úrovni jako velcí svĕtci.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.21.14). Vyslovily jej gopī, které v odloučení od Kṛṣṇy naříkaly a sledovaly, jak si obyvatelé Vrindávanu užívají života způsobem svatých osob.