Text 177
ete ’linas tava yaśo ’khila-loka-tīrthaṁ
gāyanta ādi-puruṣānupathaṁ bhajante
prāyo amī muni-gaṇā bhavadīya-mukhyā
gūḍhaṁ vane ’pi na jahaty anaghātma-daivam
ete – všechny tyto; alinaḥ – včely; tava – Tvoji; yaśaḥ – povĕst; akhila – všechny; loka-tīrtham – příznivé pro planety; gāyante – opĕvují; ādi-puruṣa – ó původní osobo; anu-patham – na cestĕ; bhajante – jsou zaneprázdnĕni láskyplnou oddanou službou; prāyaḥ – témĕř; amī – tyto; muni-gaṇāḥ – velké svaté osobnosti; bhavadīya – ve vztahu k Tobĕ; mukhyāḥ – velmi pokročilí oddaní; gūḍham – neznámí; vane – v lese; api – i když; na – ne; jahati – vzdávají se; anagha – ó zosobnĕní transcendentálního dobra; ātma-daivam – jejich uctívané Božstvo.
„ ,Ó zosobnĕné štĕstí! Ó původní Osobnosti Božství! Všechny tyto včely opĕvují Tvoji transcendentální slávu, která očistí celý vesmír. Letí za Tebou, když jdeš lesem, a uctívají Tĕ. Jsou to ve skutečnosti samé svaté osoby, které nyní přijaly podobu včel. I když si hraješ jako lidská bytost, nemohly zapomenout na to, že jsi jejich uctívané Božstvo.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.15.6). Kṛṣṇa a Balarāma byli právĕ na začátku chlapectví a vstupovali do vrindávanského lesa, když Kṛṣṇa začal pro Balarāmovo potĕšení přednášet modlitby.