Text 207
gā gopakair anu-vanaṁ nayator udāra-
veṇu-svanaiḥ kala-padais tanu-bhṛtsu sakhyaḥ
aspandanaṁ gatimatāṁ pulakas tarūṇāṁ
niryoga-pāśa-kṛta-lakṣaṇayor vicitram
gāḥ – krávy; gopakaiḥ – s pasáčky; anu-vanam – do každého lesa; nayatoḥ – vedl; udāra – velmi štĕdré; veṇu-svanaiḥ – kvůli hře na flétny; kala-padaiḥ – sladkých tónů; tanu-bhṛtsu – mezi živými bytostmi; sakhyaḥ – ó přátelé; aspandanam – neschopnost se pohnout; gatimatām – živých bytostí, které se mohou pohybovat; pulakaḥ – extatická radost; tarūṇām – jinak nehybných stromů; niryoga-pāśa – provazy ke svazování zadních nohou krav; kṛta-lakṣaṇayoḥ – tĕch dvou (Kṛṣṇy a Balarāmy), kteří se vyznačují; vicitram – úžasné.
„ ,Moje drahá přítelkynĕ, Kṛṣṇa s Balarāmou procházejí lesem a vedou své krávy i své pasáčky. Oba mají v rukou provazy, kterými při dojení svazují kravám zadní nohy. Když hrají na své flétny, všechny pohyblivé živé bytosti ztuhnou a nehybné živé bytosti zakouší extatickou radost, když slyší Jejich sladkou hudbu. To vše je jistĕ úžasné.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.21.19). Když Kṛṣṇa s Baladevou procházeli lesem a úžasnĕ hráli na své flétny, všechny gopī to nesmírnĕ přitahovalo. Opĕvovaly proto Pánovy činnosti a popisovaly, jak dokáže nadchnout všechny rostliny, ptáky, kopce, vodu – zkrátka všechno.