Text 249

Toto je autoritativní výrok nejvĕtší autority, Nārady Muniho. Pokud nĕkdo jiné živé bytosti způsobuje zbytečnou bolest, je jisté, že bude podle přírodních zákonů potrestán stejnou bolestí. I když byl lovec Mṛgāri necivilizovaný, musel si i tak vytrpĕt následky svých hříšných činností. Pokud však civilizovaný človĕk pravidelnĕ zabíjí zvířata na jatkách k udržení své takzvané civilizace, za použití vĕdeckých metod a strojů na zabíjení zvířat, pak utrpení, které ho čeká, si nelze ani představit. Takzvanĕ civilizovaní lidé se považují za velmi pokročilé ve vzdĕlání, ale o přísných přírodních zákonech nic nevĕdí. Podle přírodních zákonů platí život za život. Utrpení toho, kdo provozuje jatka, si nedovedeme vůbec představit. Bude trpĕt nejen v tomto, ale i v příštím životĕ. Říká se, že lovec, vrah či zabiják by nemĕl ani žít, ani umřít. Když bude žít, nahromadí ještĕ víc hříchů, které mu přinesou vĕtší utrpení v příštím životĕ, a doporučuje se mu, aby ani nezemřel, protože smrt mu okamžitĕ přinese víc utrpení. Nemĕl by proto ani žít, ani umírat.

Jako následovníci védských zásad přijímáme výroky Nārady Muniho v tomto ohledu za své. Naší povinností je dohlédnout na to, aby nikdo netrpĕl kvůli hříšným činnostem. Hloupí darebáci jsou v Bhagavad-gītĕ popsáni jako māyayāpahṛta-jñānāḥ, což znamená, že je māyā připravila o skutečné poznání, i když jsou navenek vzdĕlaní. Takoví lidé dnes vedou společnost. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu jsou popsáni slovy andhā yathāndhair upanīyamānāḥ. I přesto, že jsou tito darebáci sami slepí, vedou další slepce. Lidé, kteří takové vůdce následují, budou v budoucnosti trpĕt nesčetnými bolestmi. To vše se dĕje navzdory takzvanému pokroku. Kdo je v bezpečí? Kdo je šťastný? Kdo je prostý úzkosti?