Text 266
grāme dhvani haila, — vyādha ‘vaiṣṇava’ ha-ila
grāmera loka saba anna ānite lāgila
grāme – ve vesnici; dhvani haila – šířila se zpráva; vyādha – lovec; vaiṣṇava ha-ila – stal se vaiṣṇavou, milovníkem a služebníkem Pána Viṣṇua; grāmera loka – vesničané; saba – všemožné druhy; anna – jídla; ānite lāgila – začali nosit.
„Zpráva o tom, že se z lovce stal vaiṣṇava, se roznesla po celé vsi. Všichni vesničané začali tomuto vaiṣṇavovi, který byl dříve lovcem, nosit almužny.“
Pokud jde človĕk navštívit svĕtce, vaiṣṇavu nebo brāhmaṇu, je jeho povinností s sebou přinést nĕjaký dárek. Každý vaiṣṇava závisí na Kṛṣṇovi a Kṛṣṇa je připraven dodat vše potřebné k životu za předpokladu, že vaiṣṇava následuje zásady dané duchovním mistrem. V našem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy je samozřejmĕ mnoho ženatých hospodářů, kteří se připojili k hnutí a žijí ve střediscích společnosti. Pokud toho však využívají, aby nemuseli pracovat a jen žili na úkor hnutí – jenom jedli prasādam a spali, ocitnou se ve velmi nebezpečné situaci. Doporučuje se proto, aby gṛhasthové nežili v chrámu. Musí žít mimo chrám a živit se sami. Pokud jsou samozřejmĕ plnĕ zapojeni ve službĕ Pánu podle pokynů autorit, není na jejich bydlení v chrámu nic špatného. Chrám by se každopádnĕ nemĕl stát místem, kde se pouze jí a spí. Chrámový vedoucí by na to mĕl dávat velký pozor.