Text 323
āmā-hena yebā keha ‘vātula’ haya
ei-dṛṣṭe bhāgavatera artha jānaya”
āmā-hena – stejnĕ jako Já; yebā – každý, kdo; keha – osoba; vātula haya – zešílí; ei-dṛṣṭe – tímto způsobem; bhāgavatera – Śrīmad-Bhāgavatamu; artha – význam; jānaya – může pochopit.
„Pokud nĕkdo zešílí jako Já, může tímto způsobem také pochopit význam Śrīmad-Bhāgavatamu.“
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zde jednoznačnĕ vysvĕtluje, že Śrīmad-Bhāgavatam nepochopí ti, kdo jsou na hmotné úrovni. Jinak řečeno, človĕk musí zešílet stejnĕ jako Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrī Caitanya Mahāprabhu je nejen Nejvyšší Osobnost Božství, ale také ācārya, který projevil lásku k Bohu jako šílenec. Ve verši, který sám napsal, yugāitaṁ nimeṣeṇa, říká, že jeden okamžik je pro Nĕj „jako dvanáct let“. Cakṣuṣā prāvṛṣāyitam: „Slzy Mi tečou jako proudy deštĕ.“ Śūnyāyitaṁ jagat sarvam: „Mám pocit, jako by byl celý vesmír prázdný.“ Proč? Govinda-viraheṇa me: „Protože jsem odloučený od Govindy, od Kṛṣṇy.“
Śrīmad-Bhāgavatamu může porozumĕt jen ten, kdo následuje příklad Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který šílel po Kṛṣṇovi. Śrī Caitanyu Mahāprabhua však samozřejmĕ nemůžeme napodobovat. To není možné. Nicménĕ Śrīmad-Bhāgavatam nelze pochopit, dokud se nebudeme velmi vážnĕ snažit poznat Kṛṣṇu. Śrīmad-Bhāgavatam přináší úplné vyprávĕní o Kṛṣṇových transcendentálních činnostech. Prvních devĕt zpĕvů vysvĕtluje, kdo Kṛṣṇa je, a desátý zpĕv popisuje Pánovo zrození a činnosti. V Bhagavad-gītĕ se uvádí: janma karma ca me divyam. Kṛṣṇův příchod do tohoto svĕta i Jeho odchod z nĕj jsou transcendentální, nikoliv svĕtské. Vrátit se domů, zpátky k Bohu, může ten, kdo dokonale porozumí Kṛṣṇovi a Jeho příchodům a odchodům. Samotný Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna.
Závĕrem tedy je, že se musíme o Kṛṣṇovi učit ze Śrīmad-Bhāgavatamu a z Bhagavad-gīty a následovat příklad Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ti, kdo Śrī Caitanyu Mahāprabhua nenásledují, nemohou Bhagavad-gītu ani Śrīmad-Bhāgavatam pochopit.