Text 325
muñi — nīca-jāti, kichu nā jānoṅ ācāra
mo-haite kaiche haya smṛti-paracāra
muñi – já; nīca-jāti – patřím k nižší kastĕ; kichu – cokoliv; nā – ne; jānoṅ – vím; ācāra – o správném chování; mo-haite – ode mne; kaiche – jak; haya – je; smṛti-paracāra – šíření pokynů o vaiṣṇavském chování.
„Jsem človĕk nízkého původu a o správném chování nic nevím. Jak mohu napsat autorizované pokyny ohlednĕ vaiṣṇavských činností?“
Sanātana Gosvāmī ve skutečnosti patřil k velmi úctyhodné brāhmaṇské rodinĕ. Protože však sloužil muslimské vládĕ, považoval se za pokleslého človĕka nízkého původu. Brāhmaṇa by nikdy nemĕl nikomu sloužit. Sloužit druhým pro získání obživy (paricaryātmakaṁ karma) je posláním śūdrů. Brāhmaṇa je vždy nezávislý a zaneprázdnĕný studiem śāster, které pak učí nižší společenské skupiny, jako jsou kṣatriyové a vaiśyové. Sanātana Gosvāmī si myslel, že není vhodnou osobou pro sepsání vaiṣṇavského smṛti, protože poklesl z postavení brāhmaṇy. Tím jasnĕ uznává, že brāhmaṇská kultura by mĕla mít určitou úroveň. V Indii jsou dnes témĕř všichni takzvaní brāhmaṇové zamĕstnáni v nĕjakých svĕtských službách a nechápou význam védských śāster. Na základĕ původu se však vydávají za brāhmaṇy. Sanātana Gosvāmī v této souvislosti prohlašuje, že pokud chce brāhmaṇa zastávat vedoucí roli ve společnosti, nemůže být zamĕstnán v ničí službĕ. Nārada Muni ve Śrīmad-Bhāgavatamu říká, že by brāhmaṇa nemĕl přijímat zamĕstnání śūdry, ani když je v tĕžké situaci. Znamená to, že by nemĕl sloužit druhým, protože to je poslání psů. Za tĕchto okolností se Sanātana Gosvāmī cítil velmi nízko postavený, protože sloužil v muslimské vládĕ. Závĕr tedy je, že ten, kdo slouží nĕkomu jinému, by se nemĕl prohlašovat za brāhmaṇu jen na základĕ původu.