Text 331
mantra-adhikārī, mantra-siddhy-ādi-śodhana
dīkṣā, prātaḥ-smṛti-kṛtya, śauca, ācamana
mantra-adhikārī — kvalifikace pro zasvĕcení do mantry; mantra-siddhi-ādi — dokonalost mantry a tak dále; śodhana — očištĕní; dīkṣā — zasvĕcení; prātaḥ-smṛti-kṛtya — ranní povinnosti a vzpomínání na Nejvyššího Pána; śauca — čistota; ācamana — mytí úst a dalších částí tĕla.
„Mĕl bys rozebrat vlastnosti potřebné k obdržení mantry, dokonalost mantry, očištĕní mantry, zasvĕcení, ranní povinnosti, vzpomínání na Nejvyššího Pána, čistotu a mytí úst a dalších částí tĕla.“
Ohlednĕ mantra-adhikārī, vlastností nutných pro přijetí zasvĕcení do mantry, je v Hari-bhakti-vilāse (1.194) toto nařízení:
tāntrikeṣu ca mantreṣu dīkṣāyāṁ yoṣitām api
sādhvīnām adhikāro ’sti śūdrādīnāṁ ca sad-dhiyām
„Śūdrové a cudné ženy zajímající se upřímnĕ o pochopení Absolutní Pravdy jsou kvalifikovaní pro zasvĕcení do pāñcarātrika-manter.“ To potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (9.32):
māṁ hi pārtha vyapāśritya ye ’pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās te ’pi yānti parāṁ gatiṁ
„Ó synu Pṛthy, ti, kdo se ke Mnĕ uchýlí, mohou dosáhnout nejvyššího cíle, i kdyby to byli lidé nižšího rodu, ženy, vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dĕlníci).“
Pokud chce nĕkdo doopravdy sloužit Kṛṣṇovi, nehraje roli, je-li to śūdra, vaiśya, nebo dokonce žena. Ten, kdo upřímnĕ dychtí po zpívání Hare Kṛṣṇa mantry nebo dīkṣā-mantry, je kvalifikovaný pro zasvĕcení podle procesu pāñcarātriky. Podle védských zásad však může být zasvĕcen jedinĕ brāhmaṇa, který se plnĕ vĕnuje svým předepsaným povinnostem. Śūdrům a ženám není dovoleno přijmout vaidika zasvĕcení. Dokud človĕk není podle úsudku duchovního mistra připravený, nemůže přijmout mantru z pāñcarātrika-vidhi ani z vaidika-vidhi. Když je připravený přijmout mantru, je zasvĕcen buď v pāñcarātrika-vidhi, nebo ve vaidika-vidhi. Výsledek je v každém případĕ stejný.
Ohlednĕ mantra-siddhy-ādi-śodhany neboli účinnosti mantry předkládá Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura šestnáct oddílů, které potvrzuje Hari-bhakti-vilāsa (počínaje veršem 1.204):
siddha-sādhya-susiddhāri- kramāj jñeyo vicakṣaṇaiḥ
Jsou to: (1) siddha, (2) sādhya, (3) susiddha a (4) ari. Tyto čtyři zásady se dĕlí dále: (1) siddha-siddha, (2) siddha-sādhya, (3) siddha-susiddha, (4) siddha-ari, (5) sādhya-siddha, (6) sādhya-sādhya, (7) sādhya-susiddha, (8) sādhya-ari, (9) susiddha-siddha, (10) susiddha-sādhya, (11) susiddha-susiddha, (12) susiddha-ari, (13) ari-siddha, (14) ari-sādhya, (15) ari-susiddha a (16) ari-ari.
Ti, kdo jsou zasvĕceni osmnáctislabičnou mantrou, výše zmínĕných šestnáct oddílů nemusí brát v úvahu. Hari-bhakti-vilāsa (1.215, 219, 220) prohlašuje:
na cātra śātravā doṣā narṇasvādi-vicāraṇā
ṛkṣa-rāśi-vicāro vā na kartavyo manau priye
nātra cintyo ’ri-śuddhyādir nāri-mitrādi-lakṣaṇam
siddha-sādhya-susiddhāri- rūpā nātra vicāraṇā
Existuje śodhana neboli očištĕní mantry, ale pro Kṛṣṇa mantru to neplatí. Balitvāt kṛṣṇa-mantrāṇāṁ saṁskārāpekṣaṇaṁ na hi – „Kṛṣṇa mantra je tak silná, že u ní śodhana nepřipadá v úvahu.“ (Hari-bhakti-vilāsa 1.235)
Co se týče dīkṣi, obraťte se na Madhya-līlu 15.108. Ten, kdo je zasvĕcený podle pāñcarātrika-vidhi, již dosáhl postavení brāhmaṇy. To se prohlašuje v Hari-bhakti-vilāse (2.12):
yathā kāñcanatāṁ yāti kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
„Stejnĕ jako se zvonovina ve styku se rtutí přemĕní na zlato, dosáhne žák zasvĕcený pravým guruem okamžitĕ postavení brāhmaṇy.“
Co se týče doby přijetí dīkṣi (zasvĕcení), vše závisí na postavení gurua. Jakmile človĕk získá pravého duchovního mistra, ať shodou okolností, či cílenĕ, mĕl by okamžitĕ využít příležitosti získat zasvĕcení. V knize s názvem Tattva-sāgara se uvádí:
durlabhe sad-gurūṇāṁ ca sakṛt-saṅga upasthite
tad-anujñā yadā labdhā sa dīkṣāvasaro mahān
grāme vā yadi vāraṇye kṣetre vā divase niśi
āgacchati gurur daivād yathā dīkṣā tad-ājñayā
yadaivecchā tadā dīkṣā guror ājñānurūpataḥ
na tīrthaṁ na vrataṁ hemo na snānaṁ na japa-kriyā
dīkṣāyāḥ karaṇaṁ kintu svecchā-prāpte tu sad-gurau
„Jestliže nĕkdo shodou okolností získá sad-gurua, není důležité, žije-li vchrámu, či lese. Pokud sad-guru neboli pravý duchovní mistr souhlasí, může být človĕk zasvĕcen okamžitĕ, bez vyčkávání na vhodný okamžik nebo vhodné místo.“
Ohlednĕ prātaḥ-smṛti, ranního vzpomínání na Pána, človĕk by mĕl vstát časnĕ ráno (v čase zvaném brāhma-muhūrta) a okamžitĕ zpívat Hare Kṛṣṇa mantru nebo alespoň „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“. Tak by mĕl vzpomínat na Kṛṣṇu. Mĕly by se také pronášet nĕkteré śloky či modlitby. Díky tomu je človĕk okamžitĕ příznivý a transcendentální vůči nákaze hmotných kvalit. Zpívat svatá jména nebo vzpomínat na Kṛṣṇu bychom ve skutečnosti mĕli dvacet čtyři hodin dennĕ nebo, co nejvíc je to možné.
smartavyaḥ satataṁ viṣṇur vismartavyo na jātucit
sarve vidhi-niṣedhāḥ syur etayor eva kiṅkarāḥ
„Kṛṣṇa je původem Pána Viṣṇua. Mĕli bychom na Nĕho neustále vzpomínat a nikdy na Nĕho nezapomenout. Veškerá pravidla a zákazy śāster by mĕly být služebníky tĕchto dvou zásad.“ Toto je citát z Padma Purāṇy, části zvané Bṛhat-sahasra-nāma-stotra.
Slovo prātaḥ-kṛtya v tomto verši Caitanya-caritāmṛty znamená, že bychom se mĕli pravidelnĕ ráno vyprázdnit a potom se vykoupat. Musíme si vypláchnout ústa (ācamana) a vyčistit si zuby (danta-dhāvana). To lze udĕlat buď vĕtvičkami, nebo zubním kartáčkem – cokoliv je k mání. To vyčistí ústa. Potom bychom se mĕli vykoupat. Hospodáři a vānaprasthové by se mĕli koupat dvakrát dennĕ (prātar-madhyādhnayoḥ snānaṁ vānaprastha-gṛhasthayoḥ). Sannyāsī by se mĕl koupat třikrát dennĕ a brahmacārī může jen jednou. Kdykoliv se stane, že není voda, můžeme se vykoupat zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry. Je také třeba vykonávat sandhyādi-vandanu neboli pronášení své Gāyatrī mantry třikrát dennĕ – ráno, v poledne a večer.