Text 101
ātmāvāsyam idaṁ viśvaṁ
yat kiñcij jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam
ātma-āvāsyam – expanze energie Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství; idam – tento; viśvam – vesmír; yat – cokoliv; kiñcit – nĕco; jagatyām – ve vesmíru; jagat – vše pohyblivé i nehybné; tena – Jím; tyaktena – vĕcmi přidĕlenými každé osobĕ; bhuñjīthāḥ – mĕl bys přijmout pro svoji obživu; mā – nikdy; gṛdhaḥ – přivlastňuj si; kasya svit – nĕkoho jiného; dhanam – majetek.
„ ,Vše živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Každý by proto mĕl přijmout pouze to, co mu bylo vyhrazeno jako jeho podíl, a nemĕl by přijímat jiné vĕci, vĕda dobře, komu patří.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (8.1.10). Komunisté a socialisté se snaží propagovat filosofii, podle které vše náleží masám lidí nebo státu. Tato myšlenka je nedokonalá. Pokud ji rozšíříme, zjistíme, že všechno patří Bohu. To bude dokonalost komunistických ideálů. Zde je také pĕknĕ vysvĕtlen účel Śrīmad-Bhāgavatamu. Každý z nás se musí spokojit s tím, co mu Nejvyšší Pán přidĕlil. Nemĕli bychom si přivlastňovat majetek druhých. Toto jednoduché pojetí se dá přenést do našeho každodenního života. Každý by mĕl od vlády dostat kus půdy a chovat nĕkolik krav. Obojí by se mĕlo používat pro naše živobytí. A navíc, pokud se nĕco vyrobí v továrnĕ, mĕlo by to být také považováno za majetek Nejvyšší Osobnosti Božství, protože veškeré složky patří Nejvyššímu Pánu. Ve skutečnosti není třeba takové vĕci umĕle vyrábĕt. Pokud se však už vyrábĕjí, je třeba vĕdĕt, že vyrobené zboží patří Nejvyššímu Pánu. Duchovní komunismus uznává svrchované vlastnictví Nejvyššího Pána. Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (5.29) vysvĕtluje:
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
„Ten, kdo si je Mĕ plnĕ vĕdom, ví, že jsem konečným příjemcem veškerých obĕtí a askeze, Nejvyšším Pánem všech planet a polobohů a dobrodincem všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhne míru.“
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je dále vysvĕtleno, že by nikdo nemĕl nic prohlašovat za své vlastnictví. Vše, o čem prohlašujeme, že je to naše, ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi. Každý by se mĕl spokojit s čímkoliv, co mu Nejvyšší Pán přidĕlil, a nemĕl by si přivlastňovat majetek druhých. To povede k míru na celém svĕtĕ.