Text 118
māyātīta haile haya āmāra ‘anubhava’
ei ‘sambandha’-tattva kahiluṅ, śuna āra saba
māyā-atīta haile – když je nĕkdo transcendentálnĕ umístĕn nad touto vnĕjší energií; haya – je; āmāra anubhava – vnímání Mĕ; ei sambandha-tattva kahiluṅ – to bylo vysvĕtleno jako princip vztahu se Mnou; śuna – prosím poslouchej; āra saba – vše zbývající.
„ ,Ten, kdo je na transcendentální úrovni, Mĕ může vnímat. Toto vnímání je základem jeho vztahu s Nejvyšším Pánem. Nyní toto téma dále vysvĕtlím.̀ “
Skutečné duchovní poznání musí být získáno ze zjevených písem. Po jeho obdržení může človĕk začít vnímat svůj skutečný duchovní život. Každé poznání získané spekulací je nedokonalé. Poznání musíme získat z parampary a od gurua, jinak budeme zmateni a stanou se z nás impersonalisté. Když však pečlivĕ zvážíme pravé duchovní poznání, můžeme zrealizovat osobní podobu Absolutní Pravdy. Nejvyšší Osobnost Božství je vůči tomuto hmotnému stvoření vždy transcendentální. Nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt – „Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy transcendentální.“ Není stvořením tohoto hmotného svĕta. Dokud človĕk nezrealizuje duchovní poznání, nebude schopen pochopit, že se transcendentální podoba Pána nachází vždy nad touto tvořivou energií. Uvádí se příklad slunce a slunečního svĕtla. Sluneční svĕtlo není slunce, ale přesto se od slunce nedá oddĕlit. Ten, kdo je zcela pod vlivem vnĕjší energie, tuto filosofii acintya-bhedābheda-tattva (současné jednoty a odlišnosti) nepochopí. Ten, kdo je pod vlivem hmotné energie, tedy nemůže pochopit povahu ani podobu Osobnosti Absolutní Pravdy.